Jakub Kohák zavítal do Rakovníka spolu s Václavem Kosíkem a Matějem Ruppertem.

S Jakubem Kohákem o instalatérovi, sportu, ale třeba i o ženách

Lovím už jen kamarády, aby si se mnou povídali

V rámci pořadu Hvězdy jak je neznáte zavítal vloni do Rakovníka i Jakub Kohák. Tohoto filmového i reklamního režiséra a herce vídáme v poslední době nejen v reklamě na Fio banku, donedávna byl i dost podstatným článkem poroty soutěže Tvoje tvář má známý hlas. Pokud někdo z vás viděl či slyšel nějaký rozhovor s ním, jistě mi dá za pravdu, že tazatel to s tímto zajímavým mužem nemá právě jednoduché. Proto jsem byla z domluveného rozhovoru trochu nervózní. Tento pocit ještě zesílil poté, co jsem vstoupila do šatny. Kromě Jakuba Koháka v ní byl i Matěj Ruppert, Václav Kosík, jakési dvě ženy a všichni čekali, na co se budu ptát. Když jsem vešla, seděl téměř dvoumetrový Jakub pohodlně rozvalený na židli, před sebou mísu se šunkou a ujídal. „Tak pojďte,“ vybídl mě. Nechtěla jsem se jej hned ptát na film Instalatér z Tuchlovic, který se natáčel nedaleko, proto jsem začala tím, co mě napadlo, když jsem si na internetu hledala o něm nějaké informace. Všude totiž narazíte na podobně zarostlou tvář a rozevláté vlasy, jako by Jakub Kohák ani neměl žádné dětství či mládí.

Odkud jste přistál?

Viděla jste film Podivuhodný příběh Ben­jamina Buttona? Tak ten je podle mě.

To asi nebude výjimka. Co vše ještě vzniklo podle vás?

Podle mě? Podle mě se točí svět. Já udávám tempo tohoto světa. Komu se to nelíbí, může s tím nesouhlasit, může reptat, ale to je tak všechno, co s tím může dělat.

Mimo jiné jste hrál ve filmu Instalatér z Tuchlovic a to skutečnou postavu. Setkal jste se se skutečným tuchlovickým instalatérem?

Ano. Ten pán se jmenuje Timotej Šulko. A co setkal? My jsme točili i u něho doma. Byl fakt šťastnej. Od té doby říká, kéž by se u mě ještě něco dalšího točilo, moc rád bych tu zas měl barák nacpanej lidma, co dělají film. On miluje film.

Nechal jste se jím v pojetí postavy inspirovat anebo jste ho hrál podle sebe?

Já jsem si to šoupal podle svého. Hraju to já a nějakej podělanej instalatér mi nebude říkat, jak to mám dělat. Viděl jsem ho, znám ho, ale ve filmu jde pochopitelně spíše o takovou obecnou postavu určitého solitéra – vlka samotáře, zvláštního člověka. Určité rysy mají tito chlapíci společné, takže to není jen o tom jednom člověku, ale jde o jakousi šarži na všechny tyto podivíny. Podobné lidi najdete snad v každé vesnici, městečku, nebo je má snad každý větší barák v Praze.

Jako instalatér jste poměrně rád sledoval fotbal, vy sám jste sportovní fanoušek?

Tak normální, moc to neprožívám. Raději se sportu věnuji, než abych ho konzumoval jen jako divák.

Co hrajete, nebo obecněji jaký sport děláte?

Teď jsem běžel o víkendu Velkou kunratickou. Ještě teď mě bolí nohy jak hovado. Dnes ráno jsem byl na tenise a skoro jsem prohrál s jedním takovým chudákem.

Vy nějak pravidelně trénujete běh?

To není statečné to trénovat. Pak může běhat každej.

Já to trénuju a nejde mi to…

Já to netrénuju a taky mi to nejde. Ale je statečné netrénovat a jít do toho.

A jaké to tedy bylo dát kunratickou bez tréninku?

Těžký. Je to fakt těžkej běh. Je to zhruba tři tisíce metrů, ale hrozný kopce. Vy byste to neuběhla. Kopec lezete po čtyřech a jen se vydrápete nahoru, hned je zase padák dolů. Fakt těžký.

Chcete šunku? Tak si dejte... Matěj má rád sýr...

V okresním přeboru hrajete fotbalistu. Co vy a fotbal?

No jéjej. Jsem vynikající fotbalista. Vynikající. Ale opravdu.

O tom jsem vůbec nepochybovala. Za co hrajete?

Momentálně za jeden futsalový tým Pražský přebor. Ale zrovna včera jsem musel vynechat, protože mě hrozně bolely nohy z tý kunratický. Jinak v pátek hraju karty u nás na Újezdě. To je taková poměrně prestižní liga. A do toho hraju nárazový zápasy. Jsem hráč týmu SK Posázava Poříčí, se kterým hrajeme fotbalový krajský přebor.

Viděl jste někdy, jak hraje SK Tuchlovice?

Neviděl, ale slyšel jsem, že jsou na tom celkem slušně. Alespoň to tak říkal Timotej. Ale víte co? Jednou prohrajete, podruhé vyhrajete. Tak to jde furt dokola.

Jakému týmu fandíte a proč?

Spartě. Dá se snad fandit někomu jinému? Ten klub jsem si vybral sám. Přišlo mi to takový příhodný, takový mužný.

Jakub Kohák

Ještě k filmu. V něm vás ženy spíše lovily. Jak jste na tom v reálu?

To mě taky loví, to jo.

A jak je odháníte, pokud to nejsou přímo vaše typy, nebo je jich už opravdu moc?

Neodháním. Normálně si spolu trochu popovídáme, dobrou vůli spolu máme. Jdeme na procházku lesem, povídáme, sbíráme listy do herbáře a tak.

A na co vy sám lovíte?

Já už dnes ženský nelovím. Dnes už lovím jen kamarády, aby si se mnou popovídali, dali jsme si spolu fotbálek, hokejíček. Jinak ne.

Dá se povídat i se ženskou?

Dá. Jde to těžko, ale dá. Musí být trochu skousnout nějaké vtipy. A pokud tohle zvládne, je to v pořádku.

Máte velmi ustálenou image. Jak dlouho vám ráno trvá úprava zevnějšku?

Normálně, v klidu. Nic vážného. Asi jako vy – hodinka dvě.

Většina lidí vás má zafixovaného jako člověka plného svébytného humoru. Co vy a vážnější role?

Instalatér vážnější je, Teorie tygra taky. Já hraju jenom samý vážný role.

Vlastně jste se objevil i ve filmu Hlídač č. 47...

Ano, taky vážná role. Vidíte to.

Ale nějak si vaši postavu nemůžu vybavit...

Hned na začátku jako vozka vezu Rodena s nějakou paní nahoru na ten vechtr. To jsme zvládli za jeden natáčecí den, pak jsem měl mít ještě jeden, ale tehdy jsem nemohl, takže víc už jsem se tam neobjevil. Ale ono to tak bylo lepší, pak bych Karla asi přehrál. Dva natáčecí dny už by byly výrazné. Takže pro Rodena bylo lepší, že jsem tam nebyl. Stačilo. Dobrého pomálu.

Je něco, co byste nehrál?

Ani ne. Klidně i prezidenta. Nahoďte mi jakéhokoliv, já to tam mrsknu a čau. Možná by mi lidi nevěřili Gándhío. Na to jsou asi příhodnější herci. Třeba Ben Kingsley, nebo Jan Přeučil. Ale jinak bych tam šoupnul všechno. V pohodě.

Už několik měsíců jste v porotě soutěže Tvoje tvář má známý hlas. Jaké to je rozhodovat v takto důležité věci?

Náročné. Předchází tomu dlouhá a těžká příprava. Doma musíte nastudovat každého zpěváka, jak se pohybuje, jak žije, jeho hity, celou diskografii. Musíte mít přehled i o světové pop music, protože tam jsou mnohdy i zpěváci, kteří už dnes třeba nezpívají. Je to dennodenní dlouhodobá práce, přímo řehole. Ale pochopitelně, když tomu věnujete ten čas, výsledky se dostaví. Pak je to kvalitní pořad.

Vystoupil jste tam někdy?

Mockrát. Viděla jste to vůbec?

Ne. A koho jste tedy představoval?

Luciana Pavarotiho, Right Said Fred, Spice Girls a spolu s porotou a Ondřejem Sokolem ve finálovém večeru jako ABBA.

Co je náročnější, být tam jako porotce, nebo interpret?

Náročnější je samozřejmě být předsedou poroty. To je obrovská zodpovědnost. Rozhodujete o životě a osudu osmi lidí. A jen vy určíte, jestli půjdou nahoru, nebo skončí v zapomnění a v propadlišti dějin.

Jste skvělý fotbalista, běžec, herec, zpěvák, předseda. Co třeba tanečník?

Vynikající.

Takže do Star Dance byste šel úplně s klidem?

Nevím, jestli na mé vystupování mají dost velký budget. Přece jen je to velký závazek, tam se hodně trénuje, vystupuje. Kolik je to měsíců? To víš ty – obrací se na Matěje Rupperta: „V podstatě se trénuje čtyři měsíce. My jsme začali v srpnu a pak to jede do konce roku. Já jsem si to užil, ale fyzicky to bylo nesmírně náročné, protože tanec na této úrovni je do jisté míry vrcholovým sportem. Tomu odpovídala i ta příprava. Já jsem poctivě trénoval pět i sedm hodin denně. Přesto mě porazil Bugár.“ Takže když mě zaplatí, klidně tam budu. Chcete, abych někde tančil, připravte měšec.

Lenka Pelcová