Postava Sidonie Nádherné byla oběma zpěvačkám velmi blízká především tím, jak silná to byla žena.

Touhu jménem Einodis dostala Marta Kubišová k sedmdesátinám

Jsou v showbusinessu, ale po svém

Přestože je divadlo Ungelt poměrně stálým hostem rakovnického abonentního cyklu, zatím nikdy se mi nepodařilo domluvit rozhovor s některou z jeho hvězd. Na lepší časy mi zablesklo až letos, kdy sem zavítalo s muzikálem Touha jménem Einodis, jehož hlavními hvězdami jsou Marta Kubišová a Aneta Langerová. (Mimochodem pokud vám připadá poněkud zvláštní slovo Einodis, pak vězte, že to je Sidonie, ale pozpátku.) Rozhovor byl sice krátký, po představení a bez zvěčňování obou zpěvaček, ale o to příjemnější. I v šatně bylo vidět, že obě dámy mají mnohé společné a že jim to i v odpovědích souzní stejně jako na jevišti. Vzhledem k právě prožitému skvělému zážitku není divu, že se náš hovor nesl především v duchu muzikálu a jeho hlavní hrdinky Sidonie Nádherné, ale došlo i na leccos ze života obou protagonistek.

Kdy poprvé jste jedna druhou zaznamenaly?

Aneta: Martu jsem poprvé zaregistrovala v momentě, kdy jsem začala vnímat okolní svět, protože moje máma hodně poslouchala její písničky. Takže se dá říci, že ji znám celý svůj život.

Marta: Já jsem Anetku zaregistrovala v soutěži Česko hledá Superstar a pak ještě, když tančila ve Star Dance. Tehdy jsem jí hodně držela palce.

Aneto, zpívala jste někdy Martiny písničky?

Ano, nejradši jsem měla píseň, která se jmenuje Mama. Později jsme si ji spolu i zanotovaly.

Kdy jste se poprvé setkaly pracovně?

Marta: To bylo při korepeticích na Einodis.

Aneta: Ještě před tím ale byly nějaké koncerty, kde jsem hostovala a pak jsme se potkaly i na koncertech pro Světlušku, kde Marta zpívala nevidomým a s nevidomými.

Ani jedna z vás nepatří mezi muzikálové zpěvačky. Čím vás právě tento muzikál oslovil?

Marta: Já jsem ho dostala od Marty Skarlandtové a Karla Štolby k sedmdesátinám. Od té doby jsme ho už čtyřikrát zpívaly na letní scéně divadla Ungelt. V kamenné jej hrát nemůžeme, protože Milan Hein trval na živé kapele a s ní bychom se tam nevešli. Doufám, že se ještě dožiju toho, že ho tam zazpíváme i v příštím roce.

Aneta: Mě uchvátila spolupráce s Martou, která je pro mě naprosto výjimečná. To byl hlavní důvod, proč jsem kývla na nabídku, která je úplně mimo žánr, který běžně dělám. Nejsem herečka, ani muzikálová zpěvačka, čili pro mě bylo podstatné, že obsah souvisí s Martiným životem a je pro mě důležitý i jako odkaz pro mladou generaci. Vzhlížím k Martě, jsem ráda, že mohu být po jejím boku a doprovázet ji na jevišti.

Říkáte, že nejste herečka, jak je tedy pro vás těžké být tu nejen v roli zpěvačky?

Aneta: Hodně se opírám o zpěv. Herecká profese je hodně složitá a zapeklitá. Mohu zpívat jen to, co cítím, že se mnou nějak souvisí. Pak to může být autentické, jinak bych tuto profesi asi nedokázala dělat.

Marta Kubišová, Aneta Langerová jako Sidonie a Igor Orozovič, který ztvárnil Švabinského, Thuna i básníka Rilkeho.

Marta: Já si toho strašně vážím. Když přišel Milan s tím, že pro mě má mladou Sidonii, čekala jsem, kdo to bude. Když řekl Aneta Langerová, vzdychla jsem a byla šťastná. Aneta se mi líbí už jen tím, jak se drží stranou od showbusinessu. Obě sice do této škatulky spadáme, ale tak trochu po svém.

A jaké byly vaše první muzikálové krůčky?

Mě velmi potěšilo, když jsem viděla, jak mi ostatní účinkující pomáhají, jak se snaží se mnou zacházet v rukavičkách a opravdu velmi něžně. To mi udělalo dobře a díky tomu jsem se to vůbec neučila. I když nejprve jsem si myslela, že mě Milan Štolba při korepeticích musí nutně zabít. Já jsem třeba nikdy v životě nezpívala druhý nebo třetí hlas. Ale díky svým mladým kolegům necítím na jevišti žádnou úzkost.

Jak je vám blízká Sidonie Nádherná?

Marta: Absolutně, je to naprosto nezávislá žena. Nevím sice, jestli jsem tak vzdělaná a sečtělá jako ona, ale i ona milovala zvířata a byla to kuřačka, takže to vše mi absolutně sedlo. Dnes – po infarktu – se bojím si zapálit, abych se nerozkašlala, ale tady v šatně už to jde.

Aneta: Je to silná žena a ikona pro ty, kteří znají její příběh. Musím zopakovat, jak moc se mi spojuje její osud s Martiným. Obdivuji jejich odvahu a to, že člověk dokáže stát za svým a že se jen tak neprodá. To je pro mě samotnou motivací.

Objevily jste o ní díky muzikálu něco nového?

Marta: O Sidonii se dozvídáme postupně. Ale už ze střípků díky režisérovi Ondruchovi, který ji měl nastudovanou velmi pečlivě, jsme si daly její obraz krásně dohromady.

Aneta: Já mohu pouze souhlasit. Informace se k nám dostávaly postupně, dokonce jsme byly ve Vrchotových Janovicích, kde žila.

Marta: Milan Hein nám prostě řekl, že objednává autobus s tím, že tam jedeme na exkurzi a všem nám koupil knihu o ní. V tu chvíli bylo jasné, že to myslí vážně, že už přihořívá. Pak jsem dostala ke svým sedmdesátinám takový pakl textů, převázaný rudou mašlí. Tehdy jsem ještě nevěděla, co budou obnášet korepetice, takže jsem jen byla nadšená z toho, že máme originální český muzikál.

Jak na vás působily Vrchotovy Janovice?

Aneta: Já jsem především obdivovala tu krásnou, obrovskou zahradu, která za dob Sidonie byla asi ještě hezčí. Musela si s ní dát velkou práci. Mám ráda přírodu, takže jsem si to tam naprosto užila. Celý zámek je velmi malebný a útulný. Člověku tam není smutno, působí tam nějaká dobrá energie.

Marta: Bohužel je tam řada věcí rozkradených. Její je pouze horní patro – ve dvou místnostech jsou shromážděné věci, které se dochovaly. Anglický park a květinovou zahradu u zámku zakládala sama Sidonie. Osobně velmi miluji oleandry, azalky a rododendrony. Můj děda je také pěstoval, já jsem přes orchideje.

Asi nejsem první, kdo vám řekne, že společně zníte velmi krásně. Nezvažujete nějakou další spolupráci?

Marta: Faktem je, že každá máme dost svých aktivit, Aneta má kapelu, já dvě.

Aneta: Řekla bych, že to bylo výjimečné setkání, které se podaří možná jednou v životě.

Lenka Pelcová