Marcela Semerádová jako Škopková neměla chybu.

Novostrašecký zájezd se stal atrakcí filmových Hoštic

Dojali režiséra Zdeňka Trošku

Součástí letošního výletu klientů novostrašeckého domova seniorů k Berounce bylo i tradiční zábavné odpoledne, které se tentokrát neslo v duchu filmové trilogie Slunce, seno... O scénkách a programu, který tu v červnu proběhl, jsme vás již informovali. Tentokrát se ohlédneme za původně neplánovaným pokračováním této letní kratochvíle.

Přes kamaráda

„Vzhledem k tématu jsem k Berounce zvala i režiséra Zdeňka Trošku. Říkala jsem si, že by bylo příjemné, kdyby viděl, co připravujeme, jaké máme kulisy a scénky. Dostala jsem se k němu přes sociálního pracovníka v domově ve Slaném – Milana Zeleného. Když mi řekl, že ho zná, že je to jeho kamarád a že k němu jezdí na chalupu, jen jsem užasla. Vylíčil mi i to, jak se s ním seznámil. Prý se mu vždy líbily jeho filmy a pohádky, takže mu napsal, on jej pozval, aby za ním přijel, a od té doby se spolu kamarádí,“ líčí začátek příběhu ředitelka strašeckého Domova seniorů a domova Pohoda Miluše Jůnová.

Režisér Troška dostal věnec a pivo z Krušovic.

Strašidla měla přednost

Bohužel Zdeněk Troška pozvání odmítl. Odepsal, že je mu to velmi líto, ale že musí dotočit pohádkovou komedii Strašidla (jde právě v těchto dnech do kin). A Roztoky u Berounky jsou pro něho opravdu z ruky, jinak že by velmi rád přijel. Ale pozval strašecké seniory do Hoštic s tím, že je vesnicí osobně provede. „Hned jsme si domluvili termín, i když jsem byla trochu na pochybách, zda svůj slib splní. Proto jsem se raději čtrnáct dnů předem ubezpečovala, že domluvené platí. Obratem mi odepsal, že ano a že se uvidíme na návsi v Hošticích,“ pokračuje ředitelka domova.

Turistická atrakce

Vzhledem k tomu, že pracovníci domova jsou pro kaž­dou legraci a žádnou srandu nezkazí, přišli s nápadem, že do Hoštic nevyrazí jako běžný zájezd, ale využijí svých kostýmů z Berounky a připraví režisérovi malé překvapení.

„V autobuse jsme se vymódili, měli jsme na sobě zástěry a šátky. Marcela Semerádová se upravila do role Škopkový, takže to bylo fantastické už v autobuse, ale největší překvapení bylo, když jsme vystupovali v Hošticích. Zdeněk Troška už tam na nás čekal a fotil se tam s nějakými lidmi. Vystoupili jsme a začali zpívat papapapa..., jako řídící Hubičková. Všichni v zástěrách a za námi kluci ze Zavidova – Pavlík s Leoškem. Turisté si nás začali fotit, protože si mysleli, že jsme součástí filmových Hoštic a že je to připravené vystoupení,“ usmívá se i dnes Miluše Jůnová.

Nelíčeně překvapen byl i režisér, a když k němu vyrazila Marcela Semerádová, coby Škopková, nemělo to prý chybu. Dostal obilný věnec, který byl i na Berounce, a krušovické pivo. „Byl dojatý, když jsme takhle vystoupili, musel dokonce zamáčknout slzu,“ pokračuje.

Zástěru oblékl i Bohumil Knobloch.

Cecilka a naháči

Režisér Troška se Strašeckým věnoval tak, jak slíbil a provedl je po celých Hošticích. „Byli jsme všichni překvapení z toho, jak jsou malinké. Vysvětloval nám, že díky objektivu vypadají ve filmu velké. Vzal nás i na hřbitov, kde je pochován Michal Tučný i Helena Růžičková se synem a vyprávěl nám příhody, které se staly během natáčení. Mimo jiné popisoval i situaci, která se přihodila při natáčení Slunce, seno, erotika. Byla to scéna na jezu, kdy Cecilka byla pod ním a nahoře nazí kluci. Cecilka měla mít zavřené oči a po otevření se měla podívat na toho největšího, pronést svou hlášku a omdlít. Ale ona udělala něco úplně jiného. Otevřela oči, pronesla jéééééžíš a prohlížela si se zájmem všechny mladíky. Scénu pak museli stopnout a ona dostala vynadáno. Hájila se prý tím, že už to třicet nebo čtyřicet let neviděla, takže si nemohla pomoci. Ale pak už to odehrála tak, jak měla,“ líčí jednu z historek.

Jedna rodina

Příhod z natáčení prý měl režisér Troška nepřeberné množství. Kromě jiného vyložil i to, že většinu vesnice tvoří jeho rodina, že jsou tam téměř všichni příbuzní. Možná i proto připadalo Miluši Jůnové poněkud zvláštní, že Bohumil Knobloch (mimochodem v zástěře a v šátku mu to fakt slušelo) každou chvíli někoho zdravil. „Nechápala jsem, že zná tolik lidí z Hoštic. Když jsem se ho na to zeptala, řekl, že jsou ze Strašecí a že sem přijeli za námi. To, že jedeme do Hoštic jsme totiž dali i na facebook, takže asi tři nebo čtyři rodiny tam vyjely také. Nakonec to tedy nebyl výlet pouze pro naše klienty a zaměstnance, ale i pro jejich děti a veřejnost,“ pokračuje.

Filmová vesnice

O Hošticích by se dalo v kostce říci, že dodnes žijí trilogií i že díky ní prosperují. Najdete zde nápisy JZD Hoštice – nejlepší družstvo v kraji, kulisy i postavy z filmů. Ty jsou jak trojrozměrné, tak i papírové a naaranžované podle konkrétních filmových situací. Díky tomu můžete v jednom z oken například vidět Milunu z filmu Slunce, seno jahody. Ten se točil v roce 1983, kdy chodila do deváté třídy a bylo jí čtrnáct. Blaženě prý tehdy bylo šestnáct.

„Ve filmovém JZD jsme Zdeňku Troškovi předvedli i jednu z našich scének – nákup počítače. Jsou tam dodnes vystavené kulisy a další propriety – motorka i nábytek. Ten je prý po Troškově tetě. Je tam dobrovolné vstupné, které slouží na opravy objektů. Tam jsem si jej vzala stranou a říkala jsem mu, že nám může poslat fakturu, že mu za takovou úžasnou prohlídku rádi zaplatíme. Na to mi odpověděl, že to by nikdy neudělal, že pro něho je víc než Oskar to, že se lidé k jeho filmům vracejí, že si opakují hlášky a že se přehrají scénky z nich. Podepsal nám pohlednice, které jsme si tam koupili, s každým, kdo chtěl, se vyfotil, vzal nás i do kostela, kde hrával už jako dítě na varhany a hraje dodnes. A přesně v době, kdy řekl, že se s námi bude muset rozloučit, nás opustil. Měl totiž maminku v nemocnici a každý den za ní jezdil ve stejný čas autobusem,“ doplňuje Miluše Jůnová.

Závěrečné posezení

Pro Strašecké však tímto výlet neskončil. Poseděli si ještě v hospůdce U Škopků, jejíž provozovatelé kvůli nim přizpůsobili otevírací dobu. Pro klienty, kteří se poměrně dlouhého výletu nemohli zúčastnit, bylo pak na následující den připraveno posezení pod smrkem, během něhož ochutnali dovezenou Troškovu medovinu a od ředitelky domova si poslechli, jak vše probíhalo.

Lenka Pelcová