Jakub Kadar (2) při své reprezentační premiéře v Maďarsku před utkáním s Chorvatskem.

Hrát v dresu s lvíčkem na prsou proti klukům z jiné země je k nezaplacení

Odmítl nabídky Slavie i Sparty, sní o Anglii

O tom, že se rodí na Rakovnicku šikovná fotbalová mládež, není pochyb. Důkazem je odchovanec a kmenový hráč SK Rakovník Jakub Kadar (* 10. ledna 1999), který už druhým rokem obléká dres mladších dorostenců Viktorie Plzeň a také reprezentační se lvíčkem na prsou.

Od bruslí ke kopačkám

Byť je Kuba členem klubu, který před pár dny vybojoval v Synot lize mistrovský titul, tak kopačky nebyly jeho prvním sportovním náčiním. „Ve čtyřech letech to byly brusle, ale po dvou letech jsem přičichnul k fotbalu a od té doby jsou kopačky mým hlavním sportovním vybavením. Klíčové pro mé rozhodování bylo to, že jsme fotbalová rodina, táta dlouho hrával a doma se sleduje hlavně fotbal,“ začal příjemné povídání Kuba.

Od šesti let se Kuba stal oporou žluto-modrého SKP a posléze SK Rakovník. „Možná je to divné, ale já nikdy po hřišti necestoval. Od mládí jsem hrával v obraně. Nejčastěji na postu stopera a vůbec mi to nevadilo a nevadí dodnes. Postupem času jsem se fotbalově rozvíjel a vůbec jsem neřešil, kde hraji. Na chvilku jsem nakoukl i do středu zálohy, ale to spíš byly epizodní role.“

Modrá zůstala

Kubovi je asi souzena modrá barva na dresu. Zhruba ve třinácti letech přišla první nabídka z jiného klubu. Ozvalo se SK Kladno, jehož klubové barvy jsou bílo-modré. „V SKR jsem končil kategorii mladších žáků a nad nabídkou starších žáků SK Kladno jsem neváhal. Lákalo mě vyzkoušet si vyšší fotbal. V kladenském dresu jsem odehrál dva roky. Začátky byly hodně nervózní. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Jsem sice trémista, ale jenom když nejsem na hřišti. Jakmile rozhodčí pískne do píšťalky, tak ze mne všechno spadne a vnímám pouze hru. Nakonec jsem si vybojoval místo v základní sestavě a hrál pravidelně. Když se blížil konec prvního roku ve starších žácích, přišla nabídka z pražské Slavie. Dlouho jsme doma debatovali, abychom došli k závěru, že mi Kladno ještě výkonnostně vyhovuje a že odchod do Slavie v tomto věku je předčasný. V průběhu posledního žákovského roku jsem se pomalu smiřoval s tím, že budu pokračovat v mladším dorostu SK Kladno. Sice přišla nabídka z Teplic, ale rozhodl jsem se, že tam nepůjdu. S rodiči jsme totiž řešili nejen fotbal, ale i dobrou střední školu a to Teplice (žluto-modrý dres) nesplňovaly. Náhle přišla nabídka z červeno-modrého dresu Viktorie Plzeň. Tentokrát už jsme si doma řekli, že podobnou nabídku odmítat nebudeme. Ale nic není tak jednoduché, jak se může zdát. S Viktorkou jsem byl na všem domluvený, ale náhle se ozvala Sparta Praha. V tu chvíli bych nikomu nepřál zažívat mé myšlenkové pochody. Odmala jsem fanoušek Slavie Praha a najednou Plzeň a Sparta. Nakonec jsme se rozhodli pro slušnost a férovost. S Viktorkou jsem byl na všem domluvený a nechtěl jsem udělat to, že bych vše najednou stornoval. Odmítl jsem tak Spartu Praha (smích). Dnes mohu říct, že nelituji a vybral jsem to nejlepší řešení. Na prvním místě je výkonnostní růst.“

Jakub Kadar

Na gympl do Plzně

Základní školu vychodil Jakub v Lubné, aby se díky přechodu do Viktorie Plzeň přemístil na tamní sportovní gymnázium. „Viktor­ka má několik partnerských škol, u kterých je výhoda, že když máme dopolední trénink, tak se nám nezapočítává absence, ale jsme vedeni normálně ve výuce. Přes týden jsem v Plzni ve škole, ale o víkendu jezdím domů. Rodiče mě podporují. Táta nevynechá jediný zápas.“

Usnadněný příchod

Příchod do velkého klubu vnímá každý mladý kluk úplně jinak. Jakub měl ale v tomto trochu výhodu. „Viktorka chtěla ještě jednoho spoluhráče z Kladna, takže jsme se domluvili a přišli oba najednou, což nám usnadnilo ten první krok, když člověk musí překročit práh kabiny. Druhou výhodou bylo, že už během jara jsme jezdili jednou týdně na tréninky. První momenty byly hlavně o nervozitě. Když jsem viděl spoluhráče, kteří byli o level výš, byl jsem hodně nervózní. Přál jsem si hrát jenom zápasy, protože při nich nervozitu neřeším. Na rozdíl od tréninku, který mě nedokáže dostat do takového varu jako zápas. Jinak parta byla super a kluci se nás snažili přijmout jako sobě rovné, a to nám pomohlo. Nakonec jsme se aklimatizovali a oba jsme ve Viktorce dodnes.“

Příprava s „áčkaři“

Na první letní přípravu se Jakub neskutečně těšil. „Sice jsem byl nervózní, ale zároveň natěšený. V sezóně trénujeme pětkrát týdně a někdy máme i dvoufázový trénink, takže šestkrát a o víkendu zápas. Každý trénink je zaměřen na něco jiného, takže nedochází ke stereotypu. Máme také videorozbory zápasů, kde nám trenéři ukazují chyby nebo špatné postavení v prostoru. Podobné věci mě neskutečně nakoply . Stává se, že s námi chodí na trénink vždy jeden hráč áčka. To je veliká motivace. Nejvíc jsem se vyhecoval, když přišli Procházka nebo Limberský.“

Kapitán a opora mladších dorostenců Viktorie Plzeň.

Základ a repre

Jakub má za sebou dvě sezóny v mladším dorostu. Nejenže se prosadil do základní sestavy, ale oblékl i kapitánskou pásku a přišla pozvánka do reprezentace U17. „Oba roky byly perfektní. Na konci první sezóny jsem se stal kapitánem a pásku jsem si udržel i do letošního ročníku. Vloni jsme skončili na druhém místě. Malinké zklamání to bylo, ale Sparta měla náskok zhruba patnácti bodů, což se nedalo dohnat. Víc nás mrzel pohár, kdy jsme ve finále prohráli zase se Spartou. V letošní sezóně jsme zatím čtvrtí, když opět vede Sparta, ale na třetí Slavii ztrácíme pouze pět bodů a na druhý Hradec Králové sedm, takže ještě zabojujeme.“

Pozvánka do repre

Největší šok zažil Jakub na podzim. „Měli jsme trénink, když přišel trenér, že mu volal trenér reprezentace U17, že za čtyři dny jedu do Maďarska. Úplný šok. Nikdy bych nevěřil, že se mohu do nároďáku dostat, ale na druhou stranu jsem byl šťastný jako blecha. Takovou informaci nejde v hlavě utlumit. První sraz byl neuvěřitelný. Najednou jsem byl ve společnosti mladíků, kteří mají lasa z Arsenalu, PSV Eindhoven a jiných velkých evropských týmů. Nikdy jsem nebyl víc nervózní. Naštěstí na prvním tréninku všechno proběhlo v pohodě a kluci jsou úplně normální a pohodoví. Seznamovačka byla i při cestě autobusem. V Maďarsku jsme hráli tři zápasy. V prvním jsem nastoupil proti Chorvatsku v základní sestavě na pravém beku, což je místo, na kterém hraji i v Plzni. Vyhráli jsme 3:1 a pamatuji si od rozcvičky všechno. Když hráli hymnu a my zpívali, úplně jsem se klepal, ale byl to skvělý pocit. I dnes mi ještě běhá mráz po zádech. Ve druhém zápase s Maďarskem jsem nastoupil do druhého poločasu, ale po deseti minutách jsem dostal červenou kartu. Spoluhráč prohrál hlavičkový souboj. Míč mě přeletěl. Měl jsem špatné postavení. Kolem mě se prohnal domácí útočník. Já o něj škrtnul a už jsem šel. Strašný pocit. Naštěstí mě trenér Čvančara podržel. Vzal si mě stranou. Ukázal mi chybu na videu. Řekl mi, jak jsem se měl zachovat a já věřím, že už podobnou chybu neudělám. Poslední zápas jsem tak nemohl hrát. Po tomto srazu přišel druhý. Letěli jsme do Francie. Pro mě to byl první let v životě, takže další zážitek. Hráli jsme dva zápasy s domácím týmem. Jeden jsem odehrál celý a druhý půlku. Pendloval jsem mezi krajním bekem a stoperem, který mě baví hrát víc. Byly to krásné zážitky, které bych chtěl zažívat co nejčastěji, takže motivaci na sobě pracovat mám obrovskou.“

Věnuji se tělu

Tělo je fotbalistův nástroj a je potřeba o něj pečovat, hlavně v dnešní době, čehož si je Kuba vědom. „Dnes nejde žít jenom z tréninků. Pokud bych s tělem nepracoval ve volném čase, je to cesta do pekel. Pravidelně cvičím, protahuji se a pečuji o tělo. Důležitá je i strava, což nám v Plzni hodně vtloukají do hlavy. Pokud bych chodil zanedbaný, což se na testech pozná, rychle by se se mnou rozloučili. Mým snem je zahrát si v Anglii a bez podobných návyků není šance si sen splnit. Když se o tělo pečuje a je štěstí, nevynechává člověk zápasy, hraje a tím výkonnostně roste. Mým nejbližším cílem je dostat se do výběru Viktorie Plzeň U19 a reprezentačního výběru U18, což nebude jednoduché, ale lacino se nedám,“ ukončil své vyprávění Jakub Kadar.

David Svoboda