„Tato fotografie není fotomontáž. Hesov skutečně existuje, najdete ho u Přibyslavi,“ říká Ludvík Hess.

„Máme rekord, kdy se dítě dostalo do náhradní rodiny už za čtyři dny po odložení,“ říká Ludvík Hess

Chtěl bych babybox v každém okresním městě

Možná za pár let založí děti, které jejich biologické matky odložily do babyboxu, skupinu Hessovy děti. Právě Ludvík Hess je totiž hlavní osobou, díky níž v Česku babyboxy existují. On je před více než deseti lety začal propagovat a díky jeho úsilí už jich je po republice rozmístěných 69. Ten dosud poslední byl ve středu 16. března instalován v Masarykově nemocnici v Rakovníku. Hessových dětí je dnes už 134. Nejplodnější babybox je z Prahy 9 – Hloubětína. „Je to zřejmě proto, že byl první v pořadí a v tu dobu v republice jediný. Tento babybox už má dvacet dětí, následuje ho brněnský, který byl druhý v pořadí a instaloval se ještě v ten samý rok 2005. Ten má patnáct dětí. Po nich jsou Kladno a Ostrava, které mají po sedmi dětech,“ říká Ludvík Hess.

Už se vás na to samozřejmě ptala spousta lidí, ale tak ještě jednou. Jaký byl před lety hlavní impulz, že jste se rozhodl zřídit první babybox?

Hlavní impulz nebyl. Je to tak, že jako mnoha jiným lidem mi bylo líto zmařeného života. Ať už mrtvého děťátka, nebo jen prochladlého, zkrátka té opuštěnosti. Víte, já celý život vydávám literární časopis Divoké víno a měl jsem tu čest být prvním vydavatelem Jiřího Žáčka a on jednou napsal čtyřverší na smrt novorozence. A to zní: Zde leží človíček stár hodinu a čtvrt// našli ho na skládce// nikomu neschází a nejmíň vlastní matce// jenom kmotra smrt, jen ta ho k sobě přivinula sladce.

Tehdy jste pracoval někde ve zdravotnictví?

Kdepak, já ve zdravotnictví nikdy nepracoval. Mým původním povoláním, dá-li se o tom tak mluvit, byla jakási prapodivná novinařina. Jsem také chovatelem koní, napsal jsem několik knížek a věnuji se fotografování, reklamě, public relations a samozřejmě také babyboxům. První baby­box jsem po více než ročním úsilí, protože tehdy pro ně ještě nikdo nebyl, zřídil v roce 2005 na soukromé gynekologické klinice v Praze 9 – Hloubětíně. Slavnostně jsme ho otevřeli na mezinárodní den dětí 1. června.

Kdybyste měl jednoduše shrnout, co považujete za největší přínos babyboxů?

Je to jedna z možností, jak odložit čestně a jakžtakž legálně nechtěné dítě, aniž by se někdo dopustil trestného činu. Nakonec se státní organizace a zákon shodly na tom, že odložení děťátka do baby­boxu není trestným činem.

I na tom jste musel hodně zapracovat?

Musel jsem to vysvětlovat. Při odložení do babyboxu není naplněna skutková podstata trestného činu opuštění dítěte, to znamená ohrožení na zdraví a na životě. Zákony se ale kvůli babyboxům neměnily. Když mám být upřímný, tak to ani nechci, protože já sám chci zůstat mimo politiku a zákonodárství. Myslím, že jsem to dal i docela zřetelně najevo, když jsem si loni odmítl jít na Hrad pro vyznamenání. Se státem nechci mít nic společného. Když z Hradu naléhali, tak jsem tam poslal svoji vnučku, takže vyznamenání dostala Adéla.

Jako reakce na vaše vyznamenání se ozvali pediatři s kritikou babyboxů. Nejvíc vám vyčítají, že kvůli nim děti ztrácejí vlastní identitu a že nikdo nezná jejich zdravotní minulost?

Pediatři jsou jediná skupina odpůrců babyboxů. Mám na to určitou teorii a ta je, že jsou dotčení, že oni se celý život starají o děti, vystudovali to a že s takovou myšlenkou přišel nějaký chlap od koní. A ohledně anamnézy, po které dětští lékaři volají. Maminka odloženého dítěte, která je obvykle poměrně prostá žena a většinou žena z ulice, mnohdy drogově závislá, by jim beztak nebyla schopna říci, jestli měla v dětství spálu nebo záškrt. Navíc současné možnosti zdravotnictví, laboratorní vyšetření a zdravotní screening jsou takové, že v podstatě do druhého dne lékaři o děťátku vědí mnohem víc, než by jim řekla jeho matka.

Kdy se v babyboxu objevilo první dítě?

Před pár dny tomu bylo přesně deset let. Prvním miminkem byla Sonička z babyboxu v Hloubětíně. Bylo to dítě z dvojčat. Nešťastnice ho vložila i s rodným listem. Jedno dvojče si nechala, druhé odložila. Sociální pracovnice ji tehdy okamžitě vyzvaly, že jí budou s dítětem pomáhat, aby si ho vzala zpět. Byl kolem toho velký zmatek a samozřejmě to nedopadlo dobře. Matka nemá ani jedno z dvojčat a ještě další později porodila a nechala ho rovnou v porodnici.

Sledujete další osudy dětí z babyboxů?

Zdaleka nevím o všech dětech. O některých vím hodně, o některých vůbec nic. O novém dítěti se dozvím ve stejnou chvíli jako personál nemocnice. Zazvoní mi telefon a zpráva z babyboxu se mi objeví i v počítači. V tu chvíli volám do nemocnice, zeptám se, jestli je v pořádku, jestli bylo vykoupané a mělo ošetřený pupečník, což většinou novináře nejvíc zajímá.

Co se děje s dítětem dál?

V nemocnici ho vykoupou, udělají mu laboratorní testy a okamžitě informují příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, který navrhuje soudu, aby vystavil předběžné opatření a svěřil dítě do předběžné péče. Teď je nový zákon, který je hrozně složitý a přinesl řadu různých postupů, které jsou zdlouhavé. Když je ale rozumný sociální pracovník a rozumný opatrovnický soudce, tak je možné dítě svěřit usnesením o předběžném opatření rovnou rodičům, kteří mají zažádáno o adopci. Ale není to pravomocné, to je až za dva roky.

Jak rychle se může dítě dostat do náhradní rodiny?

Ludvík Hess při instalování rakovnického babyboxu.

Do rodiny, která bude jeho potenciální adoptivní rodinou, se může dostat během pouhého jednoho týdne. Dokonce máme z Ústí nad Orlicí rekord, kdy se tak stalo za čtyři dny po odložení.

Stalo už se někdy, že například za týden přišla do nemocnice žena s tím, že odložila do babyboxu dítě a chce ho zpátky?

Stalo, ale jen pětkrát nebo šestkrát. Některé se obrátily i na mě. Nejprve e-mailem a se čtyřmi z nich jsem se potkal i osobně. Některé z nich jsem podporoval, některé ne. Pokud změnily názor, tak dostaly děťátko zpátky, ale ne všechny. Ujišťuji vás, že ony ty maminky nejsou žádné dcery andělské nesoucí diadém.

A kdyby už bylo dítě v adopci, to by ještě šanci měla?

To už ne. Jakmile rozsudek o svěření do náhradní rodinné péče, tedy nikoli zmíněné usnesení o předběžném opatření, nabude právní moci, tak už to nejde. Zatím se nikdy nestalo, že by bylo dítě už delší čas u budoucích adoptivních rodičů a muselo se vracet biologické matce.

Jaká je historie rakovnického babyboxu. Zdejší nemocnice oslovila vás, nebo vy ji?

Já jsem tu o babyboxu začal jednat už dávno, asi proto, že mi jsou Rakovník a Kladno, kde jsem se narodil, blízké. Seznámil jsem se s Oldřichem Kronychem a celkem jsme se skamarádili, jen se všechno stále odkládalo a odkládalo. I sepsání smlouvy bylo zdlouhavé.

To, že už není v nemocnici dětské oddělení, nijak nevadí?

Je lepší jakákoli nemocnice i bez dětského oddělení, než lavička v parku nebo nedejbože popelnice. Důležité je, že tu je novorozenecké oddělení. Jinak vám ale řeknu, že máme babyboxy i na kuriózních místech, například na domově důchodců v Táboře, na záchrance v Českých Budějovicích a v Praze dokonce na dvou městských úřadech. Když se na Praze 2 našlo živé děťátko na Karláku, starostka Jana Černochová prohlásila, že už nechce, aby se v jejím obvodu nacházely děti v křoví. Tam šlo vše ráz na ráz. Od chvíle, kdy jsem se se starostkou poprvé sešel, byl babybox na radnici za pouhé tři měsíce. Dnes už má tři nebo čtyři děti.

Kontaktují vás adoptivní rodiče, aby se vám pochlubili, jak dítě prospívá?

Jsou rodiče, kteří před dětmi skrývají, že jsou adoptivní a často se kvůli tomu přestěhují i do jiného města, aby to dětem sousedé neprozradili. Jsou ale rodiče, kteří to neskrývají a kteří mě kontaktují. Jsou tedy adoptivní rodiny, se kterými se vídám a děti znám. Mám i hezké děti, na které jsem pyšný. Občas se stává, že když někde otevíráme nový babybox, přijde dvojice s kočárkem, která čeká, až se všichni rozejdou a pak za mnou přijde s tím, že mají děťátko z babyboxu a že mi ho chtějí ukázat.

Co si myslíte, že vám jednou babyboxové děti, až budou dospělé, řeknou? Založí třeba skupinu Hessových dětí?

Já se obávám, že až jim bude osmnáct, tak už se se mnou nepotkají. Je mi 69, takže už jsem stařec. Určitě za mnou nepůjdou někam na „eldéenku“. A Hessovy děti? To asi ne, to nebude. Dnes už je to neuvěřitelně početná skupina. Před deseti lety jsem něco takového nečekal, stejně jako jsem nečekal, že bude po republice 69 babyboxů. Představoval jsem si, že bude jedno nebo dvě děti za pět let.

Je 69 babyboxů optimální počet?

Není. Optimální je, aby jich bylo tolik, aby je zoufalé matky nemusely složitě hledat. Pakliže mi to stáří a choroby dovolí, tak to vidím ještě na dalších patnáct babyboxů. To proto, aby byl v každém okresním městě.

Jsou i babyboxy, kde zatím žádné dítě nebylo?

Neplodných babyboxů je asi třetina. Ve Středočeském kraji jsou neplodné ve Slaném, Nymburku a Kutné Hoře.

Zkuste zavěštit. Kdy bude mít ten rakovnický první dítě?

Letos na Mikuláše a bude to holčička. Když jsem otevíral babybox v Písku, který je mi také milým městem, tak jsem si říkal, tady asi nikdy žádné dítě nebude. A bylo tam za dva měsíce.

Markéta Hartlová