Zpívající rodina z Děkova – nahoře Anna Ryvolová a Vladimír Kozák, pod nimi Vlaďka Kozáková.

V obnovené premiéře soutěžního pořadu Zpívá celá rodina mělo zastoupení i Rakovnicko

Anna Ryvolová „posadila“ hvězdy popu na zadek

Hudebně – zábavný pořad Zpívá celá rodina patřil k nejúspěšnějším soutěžním pořadům brněnského studia Československé televize. V 70. letech minulého století bezesporu patřil k nejsledovanějším. A tak není divu, že ho Česká televize při příležitosti 60. výročí zahájení televizního vysílání v sobotu 25. května připomněla.

„Zatím jsme připravili jeden díl. Vladimíra Dvořáka, který už není mezi námi, nahradil na moderátorském postu Roman Vojtek. V porotě zasedli zpěváci Janek Ledecký a Petra Janů a diskžokej a hudební kritik Miloš Skalka. Tříčlenné rodinné týmy, sestavené ze tří generací, podpořili patroni z řad profesionálních zpěváků. Natáčelo se na původním ,místě činu‘, tedy v Rotundě pavilonu A na brněnském Výstavišti,“ seznamuje se základními fakty speciálního vydání pořadu jeho dramaturg Jan Souček. Podle jeho slov nebylo základním mottem ,zpívající rodiny‘ stát se na pár týdnů hvězdou šoubyznysu. Soutěž byla určena těm, kteří si rádi zpívají jen tak pro radost.

Z Děkova do Brna

Pokud jste pořad v sobotu sledovali, určitě jste v něm nepřehlédli výraznou rakovnickou stopu. Jedna ze tří soutěžících rodin totiž pocházela z Děkova – babička Anna Ryvolová, její syn Vladimír Kozák a jeho dcera Vlaďka Kozáková si to „rozdali“ o zájezd snů (za 150 tisíc Kč) s rodinami Hanáčkových z Brna a Lexových z Českých Budějovic. Patrony jim byly legendy české pop-music, bratři Václav a Jan Neckářové. Vy, kteří jste soutěž viděli, už víte, že Anna, Vladimír a Vlaďka skončili se 105 body na druhém místě. Vítězní Lexovi obdrželi od poroty o čtyři body víc. Den před televizní premiérou jsem zajel do Děkova, abych si s Aničkou, jejím synem a vnučkou popovídal. Ze zamýšlené půlhodinové schůzky se vyklubaly tři hodiny a plný diktafon zážitků. Budu vás je servírovat pěkně postupně…

Anička Ryvolová není v rakovnických hudebních kruzích osobou neznámou. Jak sama spočítala, poprvé si veřejně stoupla za mikrofon už v roce 1965 a za ta léta prošla snad všemi orchestry, které tu existovaly (o tom ale někdy příště v rubrice Představujeme). Mě zajímalo, jak se ocitla v televizní soutěži. „Jednou v neděli po obědě za mnou přijde syn Vladimír a povídá mi: ,Mami, zase budou dávat Zpívá celá rodina, nepřihlásíme se?‘ Já na to – a kdo? ,No přeci ty, Ivanka a Vlaďka!“ Ivanka je Vláďova sestra a také zpěvačka žatecké kapely JB Lekce. Sice jsem pochybovala o tom, že Ivanka do toho s námi půjde, ale protože jsem pro každou špatnost, řekla jsem mu, že to můžeme zkusit. Zavolala jsem Ivance a ona mi řekla, že má trému, že nikam nepůjde. Tak Vláďa prohlásil, že pojede místo ní. Sedla jsem k počítači a poslala přihlášku,“ popisuje Anna Ryvolová únorový začátek brněnské anabáze.

Jako italská vlajka

Netrvalo dlouho a rodina dostala pozvánku na casting, který měl proběhnout 17. března v Brně. Jeho cílem bylo vybrat z 90 přihlášených rodin tři nejlepší. „Řeknu to na rovinu – casting byl hrozný. V pátek a v sobotu jsem zpívala s kněževeským Universalem a v neděli ráno jsme vyrazili do Brna. Chtělo se mi strašně spát, panák, kterýho jsem si dala v baru, mě na nohy příliš nepostavil. Moc jsem nevnímala, co se kolem nás děje. Pak nás zavolali, abychom se předvedli. Já, nevyspalá, vysokej tlak a rudá, Vláďa bílej, Vlaďka zelená – hotová italská vlajka. Dopotáceli jsme se do studia, byl tam klavírista a rytmika, postavili nás k mikrofonu a fotili ze všech stran. Člověk by nevěřil, že po těch strašnejch letech po tanečních zábavách bude mít trému jako prase!“ svěřuje se Anička.

Všichni soutěžící museli předem poslat do televize seznam písniček, které by chtěli zpívat. Vláďovi vybrali Dobráka od kosti z repertoáru Chinaski, Vlaďce Schody z nebe od Terezy Kerndlové a Aničce Ve stínu na pláži od Jitky Zelenkové, i když by bývala raději zpívala Bílou Jawu 250 od své oblíbenkyně Věry Špinarové. „Ještě jsem zaregistrovala předehru a pak už nic nevím. Probral mě až potlesk. Vlaďka říká: ,Babi, oni ti už tři minuty tleskají‘. Odjížděli jsme z Brna v neděli a hned druhý den mně volali z televize, že jsme postoupili.“

Anna Ryvolová zpívá písničku Ve stínu na pláži.

Kamera v hrnci

Sedmého dubna se v Děkově objevil televizní štáb, aby tu natočil vizitku rodiny. „Začali jsme gruntovat. Když jsem si uvědomila, kam všude vlezou, tak z toho na mě šly mdloby. Naště­stí mi s úklidem pomohla Ivanka. Řekla jsem jim, ať přijedou na oběd. Přijelo jich čtrnáct. Upekla jsem husu, guláš, telecí s bramborem, kotel polívky, postupně se všichni najedli.

Vlezli opravdu všude. Nejprve natočili Vlaďku v Běsně u koní, pak Vláďu, jak fotí ptáky tady kousek v takové bažině. Asi osmkrát točili ceduli Děkova, než se jim to povedlo. Já jsem jim řekla, že mým koníčkem je vaření, tak mně vlezli s kamerou až do hrnce s polívkou. To, že stále zpívám s kapelou, je nezajímalo. Ale natočili si mě, jak hraju doma na kytaru,“ popisuje Anna Ryvolová „vpád“ televizního štábu do Děkova.

„Mě pěkně naštvali, že netočili u nás doma. Tři dny jsem si uklízela pokoj a úplně zbytečně!“ durdí se Vlaďka.

A pak přišel Den „D“, tedy spíš tři dny. V pondělí 15. dubna vyrazili Děkovští do Brna na natáčení. Anička se snažila ještě u kapelníka Charlieho Bláhy lobbovat za změnu své písničky. „Byla bych ráda zazpívala něco od Špinarky, Jany Kratochvílové nebo Tiny Turner. Charlie mi řekl, že jsem ďábel, ale že budu zpívat Ve stínu na pláži, protože už rozepsal aranže pro dechy. Je zajímavý, že Vláďovi sami určili novou písničku – Paní má se má z repertoáru Tomáše Linky. A vůbec nevíme proč. V Rotundě jsme se poprvé setkali s ostatními dvěma rodina a všichni jsme se skamarádili. Potykali jsme si i s moderátorem Romanem Vojtkem. Strašně jsem obdivovala malýho Lukáška Hanáčka, protože musel zpívat snad osmnáctkrát po sobě. Vždycky mu řekli, že má udělat dva kroky zpátky, pak tři doleva atd. Každý kousek mu režírovali. Zkoušeli to na něm. My už jsme pak věděli, kam si máme stoupnout. Lukášek byl úžasný.“

Plný počet bodů

Ve středu 17. dubna odpoledne probíhala generálka v kostýmech. Tam už se soutěžící rodiny potkaly se svými patrony. „Klobouk dolů před Vaškem Neckářem. Na první pohled působí jako takový nešťastný uzlíček, ale jakmile režisér řekl Neckář – jedeme, tak najednou naskočil a jel jako fretka, že jsem mu nestačila. Já, chytrák, jsem si vzala nové boty a z toho věčnýho běhání po schodech jsem měla puchejře jako blázen. Říkám Neckářovi: ,Honzo, musíte jít pomalu. Já s těma puchejřema z těch schodů neslezu.‘ ,Neboj, Vašek taky nemůže!‘ odpověděl mi Honza Neckář. Jenže, jak ohlásili třetí rodinu, Vašek vystřelil a my jsme za ním všichni poklusávali. Ještě, že jsem si na ostrý natáčení na večer půjčila boty od Ivanky, která s námi jela, takže se mi líp chodilo. Zjistila jsem, že i po 30 letech umím chodit na podpatkách.“

Výkon rodiny jste mohli vidět na televizní obrazovce. A jak Anna Ryvolová hodnotí vystoupení „svého“ týmu? „Vlaďka dostala třikrát osm bodů, Vláďa dvakrát osm a jednou devět a já třikrát deset bodů, tedy maximum, co mi šlo dát. Myslím, že nás porota nepoškodila a ohodnotila objektivně. Vítězní Lexovi měli vynikající dívčinu a jejího tátu, který prý má konzervatoř. Jejich babičku ale porota nadhodnotila, protože měla poměrně dost falešných tónů. Také Lukášek Hanáček měl dostat asi víc bodů, ale ti, co začínají, to mají vždycky těžké. Na závěr chci říct, že vlastní natáčení jsem si užívala. A slova, která jsem pak slyšela, mě fakt potěšila. Třeba Janek Ledecký se mě s údivem ptal, cože dělám v takové soutěži, že patřím úplně jinam. Miloš Skalka zase prohodil, že když písničku, kterou jsem zpívala, před časem vysílal v rádiu, tak při ní málem usnul a teď se mu chtělo tancovat. A úplně mě dostala malá holčička z obecenstva, která mně přinesla kytku a řekla, že mi dává dvacet bodů.“

Tomáš Bednařík