Ondřej Lechnýř

O účasti v kuchařské soutěži Prostřeno s Ondrou Lechnýřem

Místo peněžní výhry přišla láska

Řada televizních diváků si nenechá každodenně ujít pořad TV Prima Prostřeno. Jedním z účastníků byl i Rakovničan Ondřej Lechnýř. Diváky nechal nahlédnout do svého studentského bytu a pro spolusoutěžící připravil klasickou českou kuchyni. Jak se dostal do soutěže? Jak si užíval vaření před kamerami? To jsou jen některé z otázek, na které odpovídá v následujícím rozhovoru.

Sice to v pořadu zaznělo, ale pro ty, kteří ho neviděli, kdo tě přihlásil?

Moje dlouholetá kamarádka a spolubydlící Lucie. Jednou večer, když jsme přišli domů a já začal dělat večeři, prohodila, že mě přihlásí. Myslel jsem si, že je to sranda, tak jsem řekl, že bych tam šel. To jsem ale nevěděl, že během čtyř dnů mi opravdu přijde potvrzení o účasti v soutěži.

U prostřeného stolu.

Znáš ten pořad, věděl jsi do čeho jdeš?

Ano, pořady o vaření mám v oblibě, ale netušil jsem, jak náročné je natáčení a co všechno to obnáší. Celý týden jsme byli všichni velmi časově vytíženi, takže pro budoucí soutěžící doporučuji týdenní dovolenou.

Uvažoval jsi i o tom, že by ses nezúčastnil?

Lucii jsem nejdřív chtěl zastřelit, ale pak jsem si řekl, že je to pro mě další zajímavá výzva.

Když už ses rozhodl, že do toho jdeš, bral jsi to i jako možnost trochu se zviditelnit?

Se štrúdlem a domácími houstičkami.

Původně mě nenapadlo, že by to mohla být i reklama, ale díky tomu, že Prostřeno je opravdu sledovaný pořad, se mi stává, že mě lidé na ulici poznávají, zastavují a ptají se na zážitky. Dokonce jsem dostal i pár zajímavých pracovních nabídek a dokonce i jiných zajímavých návrhů (směje se).

Jak ses k vaření dostal?

Přivedly mě k němu babička s maminkou, odmalička mě zasvěcovaly do tajů kuchyně. Díky nim mám jasnou představu o tom, jak by jídlo mělo chutnat. Dnes už jako většina chlapů v kuchyni rád něco „vylepším“ podle svého. Po základní škole jsem také začal studovat obor kuchař – číšník na ISŠ Jirkov, kde jsem potkal skvělou učitelku Janu Růžičkovou a řadu dalších výborných učňovských mistrů. Později jsme s přáteli po vzoru Prostřeno dělali oblíbené gurmánské večírky, kdy každý udělal jeden z chodů a všichni jsme se náramně poměli.

Proč sis do soutěže vybral klasickou českou kuchyni?

Je těžké vymyslet menu, které by bylo něčím zajímavé a zároveň vyhovovalo všem soutěžícím, protože při sestavování jídelníčku nikdo neví, pro koho bude vařit. A také je důležité vejít se do časového limitu, který je poměrně omezující. Českou kuchyni mám rád, a proto ji řadím nad francouzské kulinářské delikatesy, jakou může být třeba šnek plněný žabím stehýnkem. Takže jsem vsadil na českou klasiku a zvolil jsem ji tak, aby vyhovovala dámám i pánům. Snažil jsem se také vyhnout potravinám, které jsou většinou neoblíbené.

Příprava bramborové polévky.

Překvapilo mě, žes dokonce pekl domácí housky a vařil knedlíky. Jak se vlastně běžně stravuješ?

Prostřeno je především soutěž, tak jsem chtěl vytáhnout všechna esa z rukávu a nechtěl jsem si nic ulehčovat. Snažil jsem se, aby soutěžící ocenili náročnost mého menu. Běžně, protože jsem kvůli škole časově dost vytížený, mi většinou na domácí houstičky a jiné vymazlenosti nezbývá moc času. Přesto se snažím vařit si denně alespoň jedno teplé jídlo. Většinou to jsou dobroty typu rizoto, těstoviny a jiná časově nenáročná jídla. Když mám čas, rád se do kuchyně zavřu i na několik hodin.

Přestože tvé kuchtění přerušovaly výpadky proudu, působil jsi jako absolutní pohodář...

Musím přiznat, že když do našeho bytečku přišel celý štáb a zapojil všechny přístroje, začal jsem mít jisté obavy, které se potvrdily. Byl jsem pochopitelně trochu ve stresu, ale v tu chvíli jsem měl hlavu plnou houstiček, knedlíků a štrúdlů, takže odběhnout a nahodit pojistky bylo pro mě vítaným odreagováním. Jsem životní optimista, proto si nerad kazím náladu hloupými maličkostmi.

Jak se ti zamlouvalo všechno, co děláš, komentovat?

Žonglování s cibulemi.

Byl jsem ve svém živlu. Pořady o vaření mám rád, a tak jsem si řekl, že si zahraji na českého Jamie Olivera (směje se). Navíc díky tomu, že poměrně často moderuji různé akce a vystupuji před lidmi, jsem trémou netrpěl a nervy jsem si dělal jen z toho, jestli vše stihnu správně a v časovém limitu.

Vypadali jste jako pohodová pětice, bylo to tak opravdu?

Ano. S holkama jsme měli spoustu společných věcí, o kterých jsme si mohli povídat, a taky si myslím, že máme podobný přístup k životu. Mé největší obavy před začátkem natáčení pramenily právě z toho, jací budou protivníci, ale během toho týdne jsem zjistil, že jsem potkal nové přátele.

Jaké to je pocitově – šmejdit někomu cizímu po bytě a naopak?

Díky tomu, že jsme byli všichni rozumní, tak jsme se hned první den dohodli, že nikomu nepolezeme do skříní a šmejdění necháme v rámci společenských mezí. Osobně jsem za to byl rád, protože nerad lezu někomu do soukromí a chápu, že to může být velmi nepříjemné.

Kdybys věděl, jaké to bude, šel bys do toho znovu?

Názor se mi zatím často mění. Po natáčení jsem řekl, že už bych do toho nikdy nešel, ale na druhou stranu musím přiznat, že celý týden byl zajímavý a příjemný, takže bych o tom minimálně přemýšlel. Byla to pro mě obrovská zkušenost. Bavilo mě jak vaření, tak možnost natočit takový pořad z pozice rádoby moderátora. Také jsem zjistil, kolik dobrých přátel mám kolem sebe. Jde o to, že náš byt není na takové návštěvy zařízený, a tak bych chtěl poděkovat Tomášovi, který mi půjčil skleničky a příbory, Filipovi za stůl a židle, Pavlovi za talíře, Lucii za pracné zkulturnění našeho bytu, Majdě za propůjčení pokoje a vůbec všem, co mi jakýmkoliv způsobem nezištně pomohli. Navíc jsme se s Lucií dali po natáčení dohromady, takže zkušenost to pro mě byla opravdu monstrózní, obrovská, ohromná a nezapomenutelná. Zkuste to také, nebudete litovat.

Lenka Pelcová

Fota TV Prima