Jakub Kubíček přebírá cenu Talent roku 2011.

Autocrossový závodník z Rakovníka byl vyhlášen českým motoristickým talentem roku 2011

Jakub Kubíček letos nenašel přemožitele

RAKOVNÍK. Není pochyb o tom, že patnáctiletý Jakub Kubíček patří k nejtalentovanějším sportovcům Rakovnicka. Dá se říci, že letos vyhrál všechno, co mohl. Jezdec Junior buggy do 600 ccm suverénně vládne nejen českým tratím, ale přemožitele nenašel ani v Evropě. A tam už je pěkně velká konkurence. „Když shrnu celý rok 2011, musím přiznat, že byl asi nejlepším v mé dosavadní závodní kariéře. Stal jsem se mistrem Evropy, mistrem České republiky, vyhrál jsem i zónu Střední Evropy a také Mistrovství Slovenska,“ bilancuje spokojený závodník. Nahlédněme na chvilku „do kuchyně“, kde se mistrovské tituly připravují…

Závodí od čtyř let

Kuba Kubíček poprvé usedl za volant, když mu byly čtyři roky. O dva roky později už začal jezdit „republiku“. „Autocross není o tom, že si sednu do auta a jedu se projet někam na pole. Je to sport, který vyžaduje hodně přemýšlení a předvídavosti. Člověk musí neustále přemýšlet o tom, co se stane v nejbližší zatáčce. Rozhodující roli může hrát každý centimetr. Musím být neustále maximálně soustředěný, bleskově reagovat na situace, které na trati vznikají. I když znám dobře většinu soupeřů, nikdy nemůžu úplně předvídat, co který z nich udělá. Stačí malá nepozornost a závod může být ztracený,“ říká Kuba.

Jeho trénink se skládá především z fyzické přípravy, kdy ve fitku posiluje hlavně ruce a záda, které jsou při závodech zatíženy. Fyzická kondice je, podle Kuby, velmi důležitá. Tvrdí, že každý závod je prakticky tréninkem na ten další. „Každým závodem získávám víc zkušeností, sžívám se s autem a čím déle, tím mi to jde lépe.“

Suverén za volantem

Několikrát v letošním roce mohli milovníci motorismu vidět Kubu v televizním přenosu z některého ze závodů Mistrovství ČR a ME. Tak si mohli udělat obrázek, co Junior Buggy obnáší. V žádném případě to není sport pro slečinky, ale pro odvážné a rozhodné chlapíky. A Kuba Kubíček se mezi nimi neztratil. Byl v závodním poli pěkně vidět. Většinou bojoval na špici, nebo se o ni se soupeři pral. Nic si nedarovali. Jedenkrát Česká televize dokonce namontovala Kubovi do auta kameru, takže jsme mohli sledovat závod jeho očima.

„Máme svoji kameru, kterou instalujeme na moje auto buď dopředu, nebo dozadu nebo v úhlu na mé nohy. Ze záběrů lze potom mnohé vyčíst a opravit případné chyby. No a jednou přišla televize a dala si do mého auta svoji kameru,“ potvrzuje Kuba a jeho otec, trenér a mechanik v jedné osobě Radek Kubíček doplňuje: „Když jsem viděl televizní záběry z Nové Paky, kde kamera zabírala Kubův obličej a jeho ruce, byl jsem překvapený, jak klidně a jistě jede. Tu rozjížďku, kterou jste viděli, vyhrál Kuba o 12 vteřin. Museli jsme všichni smeknout klobouk, protože Kuba jel sebejistě, až jsme z toho byli všichni překvapeni.“

Představení jezdců v Poříčí nad Sázavou. Kubovu buggynu řídí jeho pětiletý bratr Honzík.

Potíže s Děmkinem

Už od nižších kategorií se potkává Jakub Kubíček na českých i zahraničních tratích s několika stejnými soupeři. Těmi největšími jsou Rus Děmkin, Maďar Szabo a Češi Roučka a Formánek. Jaké vztahy mezi kluky panují na trati a po závodě, jsou stále soupeři, nebo si k sobě dokáží najít kamarádský vztah? To byla další otázka, kterou jsem Kubovi položil.

„S Kristianem Szabem jsem jezdil až do loňska. Je to skvělý kluk a dá se říci, že i kámoš. S českými kluky nemám žádné problémy. Po závodě si sedneme, zahrajeme si hry, vyměňujeme si zkušenosti… O Děmkinovi radši nebudu mluvit, s tím jsem měl velké problémy na mnoha závodech,“ odpovídá Kuba. Slova se ujímá Radek.

„Z našeho pohledu jezdí Děmkin stále hůř a hůř. My používáme slovo – prasecky. Strašně moc chtěl vyhrát Evropu, ale na Kubu letos neměl. A to nesl velmi těžce. Je psychicky labilní, a pokaždé, když ho někdo předjede, ztratí koncentraci a snaží se ho ,sestřelit‘. Má rudo před očima a úplně přestane myslet. Většinou to dopadne tak, že si totálně rozmlátí auto. Jednou do Kuby praštil, a když jsme se ohradili, jen prohlásil: ,Eto, avtokros‘. A tak se stalo, že ho Kuba jednou předjel, ani se ho nedotkl a Děmkina to rozhodilo natolik, že se totálně roztřískal. Neunesl to, začal vyšilovat tak, že jsem ho musel jít uklidnit až k jeho rodičům a vysvětlit jim, že tudy cesta nevede.“

Nemocniční anabáze

Autocross je bezesporu adrenalinovým sportem a lze při něm, kromě auta, „rozbít i sebe“. Ptám se Kuby, jak je na tom s karamboly on. „Strach neznám, nebojím se, že by se mi něco stalo, nebo že bych nedojel. Na to vůbec nemyslím, není na to čas. Jediné zranění, které jsem si kdy přivodil, byl naražený prst od volantu při závodech v Německu. Chvíli jsem ho nemohl narovnat.“

Přesto se Kuba dvakrát ocitl v nemocnici. Jednou na Slovensku, podruhé v Maďarsku. Vysvětlení připojuje Radek. „Při závodech to chodí tak, že když dojde k nějakému většímu karambolu, vezmou pořadatelé jeho aktéry do nemocnice na vyšetření. Pro jistotu, aby byli kryti. Na Slovensku do Kuby, který uvízl v bahně, narazil domácí závodník. Třikrát ho objel a počtvrté ho trefil. Pořadatelé ho odvezli do nemocnice, i když mu vůbec nic nebylo. Naště­stí se stihl vrátit včas, aby sedl do auta a velice slušně odjel finále.

V Maďarsku to byla větší legrace. Hned po startu došlo ke karambolu, soupeř přejel Kubovi přes střechu auta. „Vylezl jsem ven, sundal jsem si helmu, sedl si a koukal se na další průběh závodu. Najednou se ke mně přiřítila sanita, doktorka na mě spustila maďarsky, začala mně svítit do očí a já jsem jí nerozuměl ani slovo. Tvářil jsem se tak vykuleně, že usoudila, že jsem v šoku. Naložili mě a odvezli do nemocnice,“ líčí maďarskou anabázi Kuba.

„Hnali si to přes zakázaný prostor uzavřené hliníkárny, nejkratší cestou. Skočil jsem do auta a jel za nimi,“ pokračuje Radek. „V nemocnici začali Kubu vyšetřovat a doktor řekl, že ho budou hospitalizovat na dětském oddělení. Snažil jsem se mu vysvětlit, že za dvě hodiny musíme odjet domů. Já mluvil česky, on maďarsky. Doktor telefon, někomu zavolal, mluvil na něj maďarsky, pak mi telefon předal, tam se ozval někdo česky, a tak jsme se přes tlumočníka v telefonu dohadovali. Nakonec jsme podepsali revers a zase přes uzavřenou hliníkárnu jsme jeli nazpátek, protože jinudy jsem neznal cestu.“

Chalupa na kolech

Ročně se Jakub zúčastňuje kolem dvaceti závodů. Hlavně o víkendech. Pokud chce vyhrát ME, musí jet na všechny. Jinak to nejde, protože body se sčítají za celou sezónu. Na cesty vyráží speciálně upraveným autobusem se svým týmem – s mechaniky Radkem Kubíčkem a Petrem Kubíčkem, maminkou Petrou a bratry Danem a Honzou.

„Většina rodin se schází o víkendech doma, jezdí na chalupy a my se scházíme při závodech. Ve čtvrtek si navaříme a v pátek vyrážíme. Říkám, že jezdíme na chalupu na kolech,“ vysvětluje Radek. V „pojízdné chalupě“ je ložnice, kuchyně, koupelna, ale třeba i dílna. Prý se tam s klidem vyspí osm lidí.

Tým je pro Kubu nesmírně důležitý a má lví podíl na jeho úspěších. Po každém závodě rozeberou mechanici auto, umyjí ho, vyčistí elektriku, doplní poškozené nebo opotřebované součástky. Radek Kubíček přiznává, že spolu s tchánem Petrem to musí stihnout během dvou dnů. Vůz připravují k dalšímu závodu dlouho do noci.

„Máme ště­stí, že nám generální sponzor, kterým je ANEXIA s.r.o., přeje. Stejně i další sponzoři. I když za umístění na prvních třech místech v ME je už finanční odměna, zdaleka nestačí pokrýt náklady. Republiku a zónu Střední Evropy jezdí závodníci zadarmo,“ děkuje Radek lidem, kteří Kubu podporují.

Anketu ještě nevyhrál

Dnes má Jakub Kubíček podepsanou reprezentační smlouvu. Momentálně už nestartuje za Autosport Klub Kubíček, ale za Czech National Team. „Dostanu určitý příspěvek na sezónu, ale musím splnit to, co je ve smlouvě. Abych mohl být reprezentantem, musím figurovat ve své kategorii mezi prvními třemi Čechy. S reprezentací jsou spojeny i další povinnosti, jako třeba osobní účast na vyhlašování výsledků jednotlivých mistrovství. Takže 17. prosince pojedu s dědou do Sarajeva na vyhlášení zóny Střední Evropy a 19. ledna do Rigy na vyhlášení ME,“ nastiňuje Kuba své nejbližší povinnosti.

V pátek 18. listopadu se mu dostalo nečekané pocty. Autoklub ČR ho vyhlásil Talentem motoristického sportu pro rok 2011.

Pro rok 2012 má Jakub Kubíček stanoveny jasné cíle. Chce obhájit tituly Mistra ČR i Mistra Evropy. „A taky bych rád vyhrál anketu týdeníku Raport Talent roku 2011. Už jsem vyhrál skoro všechno, ale ve vaší anketě jsem byl šestkrát druhý. Tak snad to letos vyjde,“ usmívá se Kuba.

Do nové sezóny nastoupí s posíleným motorem. „Díky svému týmu věřím, že se mi podaří navázat na letošní úspěchy. Dokáže mi připravit auto na 200 procent, a tak bude záležet jen na mě, jak toho dokážu využít a porvat se s tím,“ loučí se se mnou mladý závodník, který by se jednou mohl stát pýchou českého motoristického sportu.

Tomáš Bednařík