Petr Bidrman si pochvaloval možnost vyzkoušet si něco nového.

Už má své jméno a stabilní místo v kalendáři letních akcí nejen milovníků kol

Rakovnické cyklování bylo fríí a rekordní

Třetí ročník Fríí rakovnického cyklování, na jehož vzniku a organizaci se podílejí rakovnická knihovna, město Rakovník, kulturní centrum a horolezecký klub, je již minulostí. Je spojen s několika novinkami, rekordní účastí závodníků, výletníků, diváků či tím, že se do názvu akce dostalo nealkoholické pivo Fríí, které vyrábí generální sponzor firma Heineken. Na jeho průběh jsme se podívali jak z pohledu několika účastníků, tak i pořadatelů.

Doubravka Požárová sice na kole jezdí, ale nepříliš často. „Na závod jsem nijak netrénovala, ani nepočítám, že bych jela na rychlost. Tomu ostatně neodpovídá ani můj stroj ani oblečení. Rozhodla jsem se zúčastnit až na poslední chvíli. Maminka s bratrem se tu byli včera podívat, tak jsme si řekli, že by to mohlo být hezké zpestření víkendu,“ objasnila.

Jako první z třídenního maratónu závodů odstartoval v pátek odpoledne orientační závod dvojic a následoval ho výlet k Rozvědčíku – noční Tyterák. Jeho účastníci se na rakovnické náměstí vraceli až v časných ranních hodinách. „Přijeli kolem půl třetí, čekali jsme na ně v Íčku,“ říká Milena Křikavová a pokračuje: „Íčko hraje při cyklování velkou roli, do práce nastupujeme kolem půl sedmé a zůstáváme do noci. Je důležitým zázemím a je o něj velký zájem i z řad diváků.“

Dnem, kdy se toho dělo absolutně nejvíc, byla sobota. Novinkou byla bike škola Richarda Gasperottiho, kterou si vyzkoušel a náležitě pochvaloval i Petr Bidrman z Rakovníka. Tento mladík není na kole žádným nováčkem, přesto měl s některými záludnostmi potíže. „Chodím na rakovnickou bikrosku, kde jezdím a skáču na kole. Kolo je pro mě taková hračka, prostě moje hobby. Ta jízda byla strašně dobrá, zkusil jsem si zase něco nového. Je hezké, když vám někdo půjčí kolo a pomůže vám. S trasou jsem neměl problém, když mi instruktor pomáhal. Nejhorší asi byl ‚velbloud‘, možná po deseti jízdách bych si na trať troufl i sám.“

Druhou novinkou, která startovala v sobotu dopoledne, byl závod horských kol na 38 km. „Tento půlmaraton do Krušovic byl závodem i výletem současně,“ komentuje Milena Křikavová. „Ti, co nejsou takovými závodními dravci, mohli jet po trase jen částečně. Všichni kvitovali, že se mohlo zúčastnit hodně amatérských cyklistů.“

Zorientovat se v dětských kategoriích bylo pro pořadatele mnohdy velmi náročné.

Tím však ještě nejsou letošní novinky vyčerpány. Patřily k nim i závody rodičů s dětmi, kam se přihlásilo čtrnáct dvojic. „Uskutečnily se v době, kdy se na náměstí začínalo koncertovat, takže nesklidily takovou pozornost. Ale účast mě mile překvapila,“ pokračuje Milena Křikavová. Filosofie cyklování spočívá podle jejích slov v tom, aby sportování i kulturní vyžití prožívaly rodině společně, což se nejen při této disciplíně dařilo.

Sobotní odpoledne na náměstí patřilo i cross-country a u Cafexu kvalifikačním a finálovým jízdám ve free-stylu. Stranou nezůstali ani „prkýnkáři“. Na náměstí byla pro ně připravena minirampa, kde se vystřídala prkýnka, kola a dokonce se objevila i koloběžka. Ti co se na ně postavili, však měli jedno společné, na svých strojích předváděli hotové divy. Skateboardy byly k vidění i v Poštovní ulici, kde se kluci proháněli na zábradlí. „Říká se mu rail a dělají se na něm různé triky,“ objasňuje Štěpán Zechovský z Rakovníka. „Já moc netrénuju, protože v Rakovníku není kde, takže jezdím jen, když se dostanu do skate parku. Měl jsem chvíli výpadek, začal jsem zase trénovat až o prázdninách. Vloni jsem tu soutěž vyhrál, letos se o to opět pokusím. Zkoušel jsem i rampu, ale zábradlí mi jde líp.“

Neděle pak byla ve znamení silničního kritéria a sjezdu – downhillu. Toho se podobně jako u ostatních závodů zúčastnilo mnohem více zájemců než v loňském roce, přestože se současně jelo mistrovství republiky ve Špindlerově Mlýně. Sjezdaři si pochvalovali trať i atmosféru. „První jízda byla super, i když mě trochu dostala fyzicky. Je to pěkná trať, trochu obtížnější než loňská. Je to takové zpestření, protože takovéto závody v Čechách moc nebývají, takže jsem si to užil. Zatím jsem downhill town jel jenom v Rakovníku, takže nemůžu porovnávat s jinými tratěmi, ale myslím si, že je to kvalitní trať na úrovni,“ komentoval ještě zadýchaný Dušan Vostrý z Jindřichovic.

Lety vzduchem patřily k downhillu téměř neodmyslitelně

Tento závod si však rádi zkouší i ti, kteří se běžně věnují jiným disciplínám. Jedním z takovýchto účastníků byl i Ladislav Klauz z Rakovníka, který organizoval sobotní závod u Cafexu. „Pro mě byl nejtěžším úsekem část trati s dlažebními kostkami, kde to nejelo, což mě stálo dost sil. Na vině bylo i to, že už mám za sebou jeden sportovní výkon. Včera se to povedlo, dopadl jsem dobře – přežil jsem. Snad to bude stejné i tady. Letos je trať lepší než vloni, zábavnější.“

-lep-