Žádné rasové napadení to nebylo

RAKOVNÍK. Na článek o nedávné vraždě na náměstí přišel do redakce reagovat kamarád zavražděného Oldřich Horek. Právě s ním totiž zavražděný Jan Stričko slavil v diskotéce Pralinka narozeniny. Stejně jako svědek, který nám poskytl svoji výpověď, popsal incident na náměstí. Ovšem s tím, že nikoho dalšího, kdo by se snažil jeho pobodanému kamarádovi pomoci, neviděl. Sám byl celou dobu u něj.

Jak se tedy incident odehrál?

S Honzou jsme v Pralince slavili jeho sedmadvacátý narozeniny, byli jsme tam sami dva. Honza omylem při tanci na písničku Holky a mašiny do M. N. vrazil. Omluvil se mu, on ale do něj začal strkat a nadávat mu. Tak jsme z parketu odešli a dali si pivo. Pak za mnou Honza přišel, že by to chtěl nějak vyřešit, že si od něj nadávat nenechá. Tak jsem mu říkal, jsou tu velký vyhazovači, tady nebudeme dělat žádný potyčky. Stejně by nás vyvedli, tak počkáme, až půjde ven. Asi po půlhodince odcházel, tak jsme za ním šli ven.

A nečekali jste, že se něco semele?

My jsme čekali, že se možná do sebe pustí, proto jsme to nechtěli řešit v Pralince. Kdyby si dali přes hubu, tak by to bylo v pohodě. Ale když on se ho snaží otočit a on do něj vrazí dvakrát nůž, to není normální.

Co se tedy na náměstí stalo?

Došli jsme ho na náměstí. Oni byli asi 20–30 metrů před náma uprostřed na parkovišti. Honza se za ním rozběhl, chytil ho za rameno a chtěl si ho k sobě otočit. A v tu chvíli mu vrazil dvě rány nožem. Honza spadnul, on do něj ještě začal kopat. Nevím jak to dokázal, ale ještě měl sílu vstát a přejít přes silnici k optice. Tam zkolaboval.

Kde jste byl vy?

Než se rozeběhl, byl jsem asi tři kroky za ním. U optiky jsem byl celou dobu u něj, i když jsem volal záchranku. Držel jsem ho za ruku a on pořád opakoval, že je mu horko, že má hroznou žízeň. Měl bílé tričko a rozepnutou bundu, bylo celé od krve. Možná, že šel někdo okolo, ale záchranku jsem volal já a celou dobu jsem u něj byl. Pak přijela záchranka. Naložili ho a my jsme vypovídali ty první výpovědi policii. Vrah stál kousek od toho. Snažil se odjet. Přiběhl tam ale ještě jeden kamarád z Pralinky a zastavil ho. Když jsem volal jeho přítelkyni, co se stalo, ještě jsme nevěděli, jak moc to s ním bude vážné. Až v nemocnici někdy před čtvrtou hodinou jsme se dozvěděli, že zemřel.

Čin tedy opravdu žádný rasový podtext neměl?

Ne, nebylo to žádné rasové napadení. Ze strany Honzy, ani jeho vraha. Honza se ho chtěl jenom zeptat, proč mu na diskotéce nadával a to bylo celý. Oni se znali, nebyli žádní kamarádi, ani se nezdravili. Jen věděli, kdo je kdo. Kdysi dávno byli sousedi, bydleli v jednom vchodě.

Markéta Hartlová