Když plakaly hlady nebo žízní, dostaly výprask

Týrání dětí na Bělidle

RAKOVNÍK. Ve čtvrtek 2. dubna se u Okresního soudu v Rakovníku konalo hlavní líčení s Petrem Tůmou, strojním dělníkem z Hracholusk. Je viněn z toho, že v období od července 2004 do ledna 2008 psychicky a fyzicky týral své dvě děti, že je ponižoval, kritizoval, vyhrožoval jim šlápnutím na hlavu a bil je rukojetí plácačky na mouchy.

Obžalovaný se se svou družkou seznámil asi před sedmi lety, když pracoval jako ostraha v zahrádkářském stanu u Hypernovy a jeho budoucí partnerka jako pokladní. Společně pak žili na Bělidle u Bulovny. Začátek soužití označil jako bezproblémový a teprve po narození druhého dítěte (dcery) přiznal občasné hádky, kdy partnerce vytýkal nezvládání domácnosti. Spory prý vznikaly i kvůli častým alkoholických návštěvám jeho přátel. „Byl jsem vzteklý, ale neuhodil jsem ji. Křičel jsem, bouchal dveřmi,“ popisuje obžalovaný. Až na přímý dotaz soudce, zda ženu udeřil, přiznává: „Ano, dlaní přes obličej. Nedalo se to vydržet, vyprovokovala mě, zbytečně na mě křičela nebo ječela na děti.“ K bití dětí Petr Tůma vypověděl, že děti občas udeřil rukou po zadku, když zlobily. „Plácačkou jsem je plácnul jen jednou, pak už stačilo říct, ať jsou zticha nebo vzbudím kamaráda (plácačku).“ Obžalovaný dnes žije v zahradním domku u své sestry. Děti, které jsou v ústavní výchově, zatím nekontaktoval. Přestože soudu tvrdil, že je „furt na pracovišti“, vyživovací povinnost neplní. Jeho výdělek jde z velké části na výživné čtyř dětí z předcházejících vztahů.

Jako svědci byli u soudu přítomni sestra obžalovaného, babička týraných dětí (matka jeho partnerky), sousedka z Bělidla i matka dětí. Sestra obžalovaného vypověděla, že bratrova partnerka od něho neustále utíkala. „Děti bila měchačkou. Občas ke mně utíkala se špinavými dětmi a kočárkem. Bratr je výbušný, když se napije, ale neviděla jsem, že by jí dal facku.“ Na přímý dotaz, proč děti dostaly výprask, odpověděla: „Synovec brečel, možná měl hlad nebo žízeň, tak dostal.“ Babička postižených dětí vysvětlila soudu, že její dcera utíkala z domu už jako dítě. „Stěžovala si na partnera, ale brala jsem to s rezervou, protože často lhala. Někdy měla modřiny, ale nevím od koho. Jednou měl vnuk modrá záda a ruce, dcera mi potvrdila, že to udělal Tůma. Přišla jen, když jí bylo zle, když neměli co jíst,“ popsala žena, která své dceři nabídla bydlení, ale ta ho nepřijala a nakonec skončila v azylovém domě v Brně. Tam však nedodržela ubytovací podmínky a s dětmi utekla. Pohybovala se na různých místech republiky, aby opět skončila u obžalovaného. Proč se opakovaně vracela, objasnila sama: „Myslela jsem, že se změní, neměla jsem kam jít a furt jsem ho měla ráda. Nedokážu žít bez partnera.“ Násilí se během jejich soužití stupňovalo. „Když byl napitý, padaly facky a výhružky, hodně to odnášel kluk, až se z toho zcvoknul. Třásl s ním, přikrýval ho dekou, aby neslyšel, jak pláče.“ Agresivitu obžalovaného vůči partnerce a dětem potvrdila i sousedka z Bělidla, kterou spory a jejich následné řešení policií přimělo k odstěhování se. Po několika hodinách bylo hlavní líčení odročeno s tím, že budou vyslechnuti soudní znalci a další svědci.

Lenka Pelcová