Bývalá policistka obvinila nadřízeného, že ji donutil ke zfalšování popisu zbraně

Podle soudu je Maes nevinný

RAKOVNÍK. Ve středu 1. července uzavřel soudce Stanislav Kos kauzu s Pierrem Lucienem Guidem Maesem. Ten měl v březnu loňského roku údajně vyhrožovat zbraní a smrtí dvojici, která na jeho neoznačených pozemcích cvičila psa. Poslední jednání se však neneslo v duchu dokazování, zda k tomuto incidentu skutečně došlo či nikoliv, ale zúžilo se pouze na důkazy, jakou pažbu měla použitá zbraň.

K incidentu došlo 17. března 2008 v objektu Emilov, patřícímu Pierru Maesovi a ležícímu několik minut jízdy od jeho domu na Míčích. Již během předcházejících jednání byli vyslechnuti svědci Nina Houdová a Jan Bouma. Ti potvrdili, že zbraň, kterou viděli, funguje na stejném principu, jako předložená, natahuje se zespodu, ale měla jinou – pistolovou rukojeť.

A právě kvůli typu rukojeti byli pozvaní poslední tři svědci. První z nich, Milan Sklenář z Oddělení pro zbraně a bezpečnostní materiál PČR, potvrdil, že tuto opakovací brokovnici typu Maverick neviděl při registraci, neboť tehdy na oddělení ještě nepracoval. „K tomuto typu se vyrábí jedenáct druhů pažeb,“ odpověděl na otázku soudce, zda zbraň existuje s dlouhou nebo s krátkou pažbou. Státní zástupce se zajímal o to, zda je snadné pažby vyměnit. „Velmi jednoduše, jsou uchycené na jednom centrálním šroubu,“ zněla odpověď. Obhajobu poté zajímalo, jak policie přišla na to, že použitá zbraň měla krátkou pažbu, když z evidenční karty se tato skutečnost vyčíst nedá a současně předložila svědkovi zápis, který kromě strojového textu obsahoval i ručně psané poznámky s otázkou, zda je svědek doplnil. „Zápis vidím poprvé a poznámky jsem nepsal,“ odpověděl Milan Sklenář a doplnil i odpověď na poslední otázku obhajoby, zda zná Jana Boumu: „Několikrát jsem s ním jednal, ale ne ve věci, která je nyní projednávána.“

Jeho výpověď pak postavila na hlavu svědkyně Kateřina Pilátová, která v době registrace zbraně a incidentu pracovala na zmíněném oddělení. „V předložené zprávě jsem zpracovala pouze první odstavec. Vyhotovila jsem ji na žádost obvodního oddělení Křivoklát, kde popsali zbraň a chtěli vědět, zda obdobnou vlastní pan Maes nebo jeho manželka. Písmo psané rukou je Sklenáře, jsou to jeho slova. Donutil mě, abych do druhého odstavce uvedla, že se jedná o zbraň bez ramenní opěrky, i když se o ni nejednalo. Zbraň s pevnou pažbou, která mi byla předložena dnes, je ta, kterou jsem registrovala.“ Pilátová poslechla, protože prý měla ze Sklenáře strach: „V té době jsme řešili šikanu a sexuální obtěžování na pracovišti, a protože mě i kolegyní pomlouval u nadřízených, bála jsem se, že bych nenašla zastání.“ Podstatnou částí její výpovědi byl i útržek rozhovoru mezi Sklenářem a Boumou, který prý zaslechla: „Sklenář mu říkal, ať se nebojí, že Maes o zbroják přijde.“

Posledním z vyslýchaných byl obchodník se zbraněmi Robert Procházka, u kterého manželé Maesovi nakupují zhruba deset let. Ten potvrdil, že předložená zbraň je ta, kterou u něho Lada Maesová koupila, ale na dotaz soudce, zda ke zbrani objednával i jiný typ pažby, odpověděl, že ne.

Po tomto výslechu odmítl soudce návrh státního žalobce na mechanoskopické prozkoumání zbraně, zda bylo s pažbou manipulováno, s tím, že důkazů již bylo podáno dost. Žaloba byla zamítnuta a Pierre Lucien Guido Maes byl shledán nevinným. Na popud státního zástupce, který si ponechal lhůtu na odvolání, zůstala zatím u soudu i zmíněná brokovnice k dalšímu případnému zkoumání.

Lenka Pelcová