Odsedli hrobníkovi z lopaty
HOŘESEDLY. Čtveřice mladíků z Hořesedel si může do svých rodných listů napsat ještě jedno datum. 17. srpna 2009. Nečekaná vichřice skácela v obci na karlovarce jediný strom. Vlastně jen jednu větev o váze půl tuny. Zrovna pod ní však seděli lidé.
V pondělí 17. srpna večer, zhruba ve 21.30 hodin, mi na služební mobil volá povědomý hlas. „Mohli jsme bejt mrtví, přijeď si to vyfotit,“ znělo pozvání k nočnímu výletu do Hořesedel.
Nakonec jsme se sešli až druhý den ráno. Před hospodou U Pavouka byl čilý ruch. „Rychlá rota“ obecního úřadu uklízela trosky laviček, opodál traktor naložený větvemi. Hospodský podává točené pivo jednomu ze znovuzrozených oslavenců a ten se dává do vyprávění.
Na to pondělí prý nikdo z místních štamgastů hned tak nezapomene. U Pavouka byl zavírací den, přesto před hospodou seděla parta kamarádů. Jiří Cícha, Jarda Machovec, Tomáš Macourek a Tonda Musel. Když bylo kolem půl desáté, začal se zvedat vítr. „Vstali jsme, že složíme slunečníky, aby se nepolámaly, a pak někdo navrhnul, že půjdeme radši dovnitř. Nechtělo se nám, ale nakonec jsme šli,“ popisuje Musel. Asi dvě minuty poté, co usedli ve výčepu, se ozval praskot a ohlušující rána. „Když jsme vykoukli ven, viděli jsme, že přímo na venkovní posezení spadla asi tak deset metrů dlouhá větev. Váhu dříví jsme odhadli na pět metráků. Lavička, kde seděl Jarda Machovec, se rozlítla na třísky. Ten by to měl jasný. Ještě hodinu po tom se třásl. To už odjeli i hasiči, kteří nás přijeli vyřezat z hospody. Když jsme si uvědomili, co se mohlo stát, byl to hroznej pocit,“ popsal hostinský Jiří Cícha. Hrůzostrašná historka tím ale nekončí. Zbývá doplnit, že Jaroslav Machovec zhruba před rokem zachránil při fotbalovém zápase svou duchapřítomností život jinému člověku. Že by na těch božích mlýnech přece jen něco bylo?
Pavel Sklenička
