Napadené ženě nepomohla ani policie

RAKOVNÍK. Ve středu navečer se stalo Husovo náměstí pasivním a zcela lhostejným svědkem nepříjemné události. Žena, napadená neznámým mužem u bankomatu, byla obtěžována před zraky mnoha pozorovatelů. Přestože volala o pomoc a jeden z přihlížejících stál dokonce jen pár metrů od místa, zůstala proti útočníkovi zcela osamocena. o mnoho lépe nedopadla, ani když se obrátila na policii.

"Ve středu kolem čtvrt na sedm jsem si šla vyzvednout peníze do bankomatu KB. Do vestibulu jsem se dostala s použitím platební karty. Při výběru se mi náhle zdálo, jakoby by mě někdo sledoval. Když jsem se podívala ke dveřím, uviděla jsem zavalitého muže, jak se snaží dostat dovnitř. Dveře se po chvíli začaly pod jeho vahou otevírat," popisuje první okamžiky Ivana Č. z Rakovníka. "Chtěla jsem utéct, ale karta byla v bankomatu, takže jsem se snažila alespoň stornovat operaci. To už se muž začal na mě tlačit a tahat ze mě svetr. Něco huhlal a nechtěl mě pustit ven. Takhle jsme se přetahovali několik minut a lidé před bankou nás pozorovali. Pán, který stál nejblíže, raději přešel na druhý chodník, kde pokračoval ve sledování našeho zápasu. Další dva mladíci seděli pod vývěskami. Nakonec se mi útočníka podařilo odtlačit a utekla jsem ven. v první chvíli jsem vymačkala na mobilu 158, ale pořád tam byl jen záznamník. Pak jsem si uvědomila, že jsem jen pár metrů od sídla policie a běžela jsem přímo tam. Zazvonila jsem, představila se a řekla ve stručnosti, co se mi přihodilo včetně toho, že pachatel je stále ještě uvnitř komerční banky. Čekala jsem, že mě aspoň pustí dovnitř. Měla jsem strach, že se ten chlap za mnou zase rozběhne, ale policista jen řekl do mluvítka, abych počkala na výjezdovou skupinu. To mě úplně vyrazilo dech. Od Černého orla za mnou po chvíli přišla na chodník servírka, která mi řekla, že ten samý muž, co na mě zaútočil, předtím obtěžoval hosty v herně, že rovněž zavolali na policii, ale že ještě nepřijela. Proto volali městskou a ta chlapa vyvedla z herny a prý ho posadila před komerčku. Když jsem se vrátila k bance, byl podle svědků chlap stále ještě uvnitř. Na lavičce ležela jeho bunda, tak jsem jí vzala a odnesla na policii, kvůli případným dokladům. Hlas v mluvítku byl na mě tentokrát už velmi nepříjemný. Že už prý mi jednou řekl, ať počkám venku na výjezdovou skupinu. Čekala jsem asi dalších 15 minut, ale nikdo nepřijel. Chlap z banky podle svědků mezitím vyšel ven a odešel směrem k poště. Já jsem, ještě pořád v šoku, sedla do auta a odjela domů," popisuje paní Č.

Pokud byste čekali, že se policie bude na základě oznámení ve sluchátku pídit po napadené osobě, tak jste vedle. Jediný, kdo se ozval, byla banka. "Pan ředitel mi druhý den volal, že viděl záznam z kamerového systému a řekl mi, že pokud by policie potřebovala identifikovat útočníka, že mají záznam, na kterém je vše velmi dobře vidět." Paní Č. však na policii byla přímo v době útoku. Proto se domnívá, že tím svoji povinnost splnila vrchovatě. o práci mužů zákona se to samé říci nedá. "Je mi z toho celého velmi smutno. Připadala jsem si, jako když se topím a volám o pomoc, a lidé, kteří mě vidí, dělají, že se jich to netýká. Když si představím, že by se totéž stalo mému dítěti, cítím se strašně. Ukazuje se, že v dnešní době se můžete spolehnout jen a jen sám na sebe. Ta lhostejnost je přímo děsivá," končí své vyprávění paní Č.

Pavel Sklenička