Místo do Krušovic došel do Zbiroha
RAKOVNÍK/KRUŠOVICE. Týdeník Raport se pokusil přijít na kloub záhadnému putování osmasedmdesátiletého Josefa Pidrmana z Krušovic . Ze setkání abiturientů Masarykovy obchodní akademie se vydal pěšky z Rakovníka do Krušovic. Tam však nedošel, ale doputoval až do Zbiroha, kde ho druhý den v ranních hodinách potkal v lese hajný.
Kdy jste se rozhodl, že půjdete domů pěšky?
Když jsme ukončili náš sraz, doprovodil jsem ty, kteří jeli na Kladno a do Strašecí na nádraží k vlaku. Nechtěl jsem čekat na svůj spoj, a tak jsem se vydal pěšky domů.
Kudy jste šel?
Přes Lužnou a došel jsem až na kraj Krušovic. Cestu jsem si chtěl zkrátit lesem kolem luženské trati, ale asi jsem si přehodil směr.
Kdy jste zjistil, že jdete špatně?
Když jsem šel asi čtvrt nebo půl hodiny. Tušil jsem, že nejdu správně, ale pořád jsem věřil, že směr není úplně špatný.
Proč jste se prostě neotočil a nešel zpátky?
Nechtěl jsem se vracet. Řekl jsem si, že půjdu touhle cestou, pořád dopředu, že se nesmím zastavovat, že si nesmím sednout.
Musel jste někde přejít Berounku. Víte kde?
Tu jsem zřejmě přešel, ale vůbec nevím jak. Na to noční putování si nemohu upamatovat.
Neumím si představit, jak jste vydržel jít celou noc?
Když člověk musí, vydrží hodně. Šel jsem pořád v klidu, automaticky.
Ulevilo se vám, když jste ráno narazil na lesníka?
Já jsem nikoho nesháněl. Když jsem ho ráno potkal, popovídali jsme si. Bylo to celé v klidu.
Je to až neuvěřitelný sportovní výkon.
Jsem zvyklý chodit. Běžně chodím z Rakovníka do Krušovic nebo z Krušovic do Nového Strašecí. Jen tentokrát jsem ztratil ten správný směr.
Co vaše rodina, jak to celé snášela?
Měli samozřejmě strach. Byla to ode mě pitomost jít dál, i když jsem věděl, že to není ono. Poplašil jsem všechny.
Lenka Pelcová
