Lidé u nehody pomáhali, jak mohli

RAKOVNÍK. Minulý týden se na redakci obrátil Shah Mahmood s tím, že by se rád vyjádřil k tvrzení hasiče Zbyňka Pochmana, který pomáhal při záchraně mladé dívky při dopravní nehodě u sokolovny. Podle pana Mahmooda není pravda, že svědkové nehody dívce nepomáhali a pouze přihlíželi. "U slečny nás bylo aspoň šest. Víc lidí by se ani nevešlo a neměli by co dělat. Každý dělal, co mohl. Hlavně paní doktorka. Samozřejmě, že byla v šoku, ale z lékařského hlediska udělala všechno, co na ulici mohla," říká Shah Mahmood.

Kde jste ve chvíli, kdy se nehoda stala, byl?

Jel jsem autem směrem ke křižovatce u divadla. Přede mnou jel autobus a za ním auto. Autobus zastavil na zastávce a ta slečna za ním vyběhla do silnice. Auto přede mnou jí dalo přednost. Nevím, co dělala, nekoukala vpravo ani vlevo a vběhla paní doktorce, která jela v protisměru, přímo pod kola.

Co se dělo dál?

Vystoupil jsem a utíkal k ní. Paní doktorka také vylezla a přišli ještě další dva muži, možná už mezi nimi byl pan Pochman. Já jsem celou dobu seděl u její hlavy. Hodně krvácela z hlavy a nosu, pusu měla zavřenou. Začal jsem křičet, ať někdo rychle volá sanitku, že je v kritickém stavu. Sám jsem byl v šoku a zapomněl kód, kterým se u mobilu odemyká klávesnice. Paní doktorka se mě ptala, jestli jsem doktor. Řekl jsem, že bohužel ne, a ona na to, že je doktorka. To mě uklidnilo, protože jsem věděl, že ví, co je potřeba udělat, a opravdu dělala, co mohla. Sanitku volalo hned několik lidí, pak někdo řekl, ať už další nevolají, že už je na cestě. Ztráceli jsme tep, tak jedna slečna znovu zavolala na záchranku a tam jí řekli, ať ji obrátíme na bok. Ta zraněná slečna začala chroptit, tak jí paní doktorka otevřela ústa a vytáhla jazyk. Vyčistila jí ústa od krve a ona začala dýchat. Podle mého to děvče žije právě díky paní doktorce.

Jak dlouho jste u zraněné dívky byl?

Já osobně jsem u ní byl do příjezdu sanitky. I lidi kolem. Bylo nás u ní šest nebo deset. Není to tak, že kolem nikdo nebyl a nepomáhal. Lidí pomáhalo dost, víc by se tam ani nevešlo a taky, co by tam mohli dělat. Přímo u holky jsme seděli čtyři. Pan Pochman asi popisoval situaci po příjezdu sanitky. To jsme pochopitelně všichni odešli a nechali ji v péči odborníků. Zůstal u ní on, paní doktorka a tři zdravotníci. Po příjezdu sanity jsem odešel do auta. Co mě osobně, kromě toho, že ze sebe pan Pochman udělal hrdinu, vadilo, že sanitce trvalo tak dlouho, než přijela. Je to jeden kilometr a než přijela, mohlo být třináct minut. Ještě jsem křičel, že kdyby šli doktoři pěšky, už tu dávno byli. Hrdinka je paní doktorka, neztratila hlavu a dělala, co se dalo. Jí bych chtěl poděkovat.

Markéta Polívková