Zvon Václava rozezvučel zvoník Jan Hacker.
Po dvou dnech dorazili vysílení vojáci na Bílou horu
Zvonil Václav, pamětník osudných dnů
RAKOVNÍK/PRAHA. Hladoví, ranění, vyčerpaní. Těžko si představit, jakými útrapami prošlo stavovské vojsko, než se roku 1620 vydalo z Rakovníka na Prahu, aby zde 8. listopadu na malém pahorku podlehlo přesile císařských a ligistických vojsk. Bitva na Bílé hoře je mementem boje za víru a historickým milníkem v dějinách Česka. Také letos k jejímu odkazu připravilo Muzeum T. G. M. Rakovník spolu s projektem 1620 Cesta k porážce akci Memoriál 1620.
Dvoudenní pochod křivoklátskými lesy si nenechala ujít široká veřejnost. Startovalo se v sobotu 8. listopadu od rakovnického muzea. A poněkud netradičně. Po symbolické salvě z mušket vyzváněl účastníkům na cestu z rakovnické zvonice zvon Václav. Rozezvučel jej svatovítský zvoník Jan Hacker.
Přímo na zvonici
„Zvon Václav prošel spolu se zvonem Bartolomějem v září tohoto roku revizí, očištěním a promazáním závěsného systému. Jan Hacker při té příležitosti provedl i zkoušku zvonění, ve které Václav obstál. Jeho hlas rezonuje při zvonění celou zvonicí a když máte to štěstí být u toho, rezonuje i vaším tělem. Zvon Václav pochází z roku 1589 a vyrobil jej zvoník Jan Makal z Rokycan. Hlas Václava zněl nad městem i v době, kdy zde pobývala stavovská vojska na podzim roku 1620. Je tedy přímým pamětníkem těchto událostí,“ upozornila zástupkyně ředitelky Muzea T. G. M. Rakovník Kateřina Blažková.
Sílu zvonu jsme si vychutnali přímo na zvonici. Jan Hacker nám zde doplnil informace o druhém zvonu – Bartoloměji. „Ten je z roku 1492 od pražského zvonaře Jiřího Kováře z Nového města pražského. Zavěšený v tzv. rohatinách, což je středověký předchůdce valivého ložiska. Dalším unikátem je, že zvonová stolice pochází z doby výstavby zvonice roku 1495,“ doplnil Jan Hacker, který každoročně absolvuje celý pochod z Rakovníka na Bílou horu.
Ležení na Pánovce
Letošního pochodu z Rakovníka na Bílou horu ve stopách stavovského vojska se zúčastnil rekordní počet kostýmovaných členů jak z několika historických skupin, tak z řad široké veřejnosti.
„Celkově se za dva dny na cestě vystřídalo 52 lidí. V dobové výstroji to byla asi polovina a z toho dva na koni. Zastávky byly doplněny o bohatý program. U rybníka Pánovka u Lán sledovalo několik desítek zvědavců nejprve střet předsunuté hlídky, která zde stanovala v malém vojenském ležení, s pochodujícími na Bílou horu.
Poté se mohli seznámit s ošetřovatelstvím v době třicetileté války a v současnosti, ale především zhlédli velkolepou ukázku sokolnictví,“ říká Kateřina Blažková.
Pro děti si Lesní správa Lány připravila stánek s lesní pedagogikou. Program zakončil po dobovém obědě z kotlíku polní kuchyně přesun pochodujících, kteří směřovali do Unhoště, kde se na dvoře muzea znovu představil dobový felčar, malé ležení a další aktivity pro děti.
„Účastníci přenocovali v sokolovně zdejší TJ Sokol a ráno v 10 h odstartovala druhá etapa pochodu na Bílou horu. Po zastávce u kláštera v Hájku, kde na poutníky opět čekal oběd v kotlíku nad ohněm, zamířili všichni k mohyle na Bílé hoře. Po slavnostní salvě zde byly položeny květiny a zapáleny svíčky u hrobu padlých v klášteře Panny Marie Vítězné,“ popisuje Kateřina Blažková.
Nedělní sychravo podle ní dodalo pochodu na autenticitě, ale nepřimělo nikoho odpojit se a zamířit do tepla. Pieta tak proběhla v důstojném počtu. Díky doprovodnému programu v klášteře se k ní připojila veřejnost. „Poděkování patří všem statečným pochodujícím, ale hlavně podporovatelům a spolupracujícím institucím. Díky jejichž ochotě bylo pro účastníky pochodu možné zajistit nocleh, stravu a další servis,“ dodává za organizátory akce Kateřina Blažková.
Sláva Vaic
