Každý modelář je na svůj model pyšný. Zleva Timon Beer (Praha), Matěj Ošmyk (Mutějovice) a Adam Glac (Lubná).

Leteckomodelářský klub Rakovník uspořádal příměstský tábor

Je to dobrodružství od samého začátku

RAKOVNÍK. Zkoušeli jste si někdy složit dřevěný model letadla, které by po vyhození z ruky létalo? Není to až zas taková le­grace. Musíte být pečlivý a uhlídat spoustu věcí. Hodně záleží i na tom, jak model z ruky vypustíte.

Do tajů modelářského řemesla se zasvěcovali kluci a holky na příměstském táboře na rakovnickém letišti. V režii Leteckomodelářského klubu Rakovník zde proběhly dva týdenní turnusy od 11. do 22. srpna.

Balsa, lepidlo, papír

„Letos jedeme 23. ročník tábora a na všechny se pamatuji,“ směje se Jan Kratochvíl. S hlavním vedoucím tábora stojíme u obřího stanu. Venku je 26 stupňů a teplotu ochlazuje příjemný větřík. Přesně takový mají modeláři rádi.

Uvnitř stanu je docela cvrkot. Sedmnáct kluků a jedna dívka soustředěně berou do rukou kousky balsy, lepidlo, papír na potažení křídel. Každý sestavuje jiný model házedla. Když si neví rady, přispěchají na pomoc tři vedoucí a zkušení modeláři – Drahoslav Dvořák, Jan Veselý nebo Václav Chytrý.

„Turnus probíhá od pondělí do pátku. Během týdne si každý účastník sestaví několik volných modelů a poslední den v pátek probíhá soutěž ručně házených modelů. Kromě stavby a létání se během týdne zúčastní ještě výcviku rádiem řízených modelů. Jezdí sem kolegové z modelářského klubu Rakovník, Pavlíkova a Prahy a předvádí svoje modely,“ říká vedoucí tábora.

Zalíbilo se mi to

Výhodou tábora je, že sem mohou přijít kluci a děvčata modelařinou takřka nepolíbení. Možná právě tady se jim stane koníčkem na celý život.

„V pondělí se učí, jak to tady funguje, a zásady bezpečnosti. Dostanou také první stavebnici dřevěného házedla a podle toho, jak se k práci postaví, si děti rozdělíme do skupin. Máme tu úplné nováčky i kluky, co chodí do modelářského kroužku a stavějí rádiem řízené modely. Kromě stavebnic má od nás každý k dispozici nářadí,“ vysvětluje vedoucí.

Nejmladší táborníci chodí do 4 třídy a nejstarší na střední školy. Ti jsou většinou členy modelářského kroužku a na táboře vypomáhají jako praktikanti. Před deseti lety přišel poprvé na tábor také Matyáš Perník. „Předtím jsem o stavění letadel nevěděl nic, ale zalíbilo se mi to. Dnes chodím na kroužek do DDM. Výhodou je, že je tu dobře vybavená dílna, což doma nemám,“ vysvětluje sedmnáctiletý modelář z Pustovět.

Pokud se mladým adeptům podaří v pondělí rozlétat první házedlo, hned v úterý na ně čeká další, pokročilejší model házedla. Následují gumou poháněné nebo vystřelovací modely. „Pak se pustí i do větroně typu A1 – což jsou velké modely střílené gumicukem. Víc se toho za týden zvládnout nedá, protože technologické postupy jsou neúprosné. Všechny modely účastníkům tábora zůstávají,“ upozorňuje Jan Kratochvíl.

Letí si, kam chce

Myslíte si, že modelářský tábor je táborem peciválů, kteří jen sedí za stolem a něco lepí? Vyvedeme vás z omylu. „Dobře postavené házedlo je schopné setrvat ve vzduchu i přes minutu. Při jeho hledání se docela naběháte. Je to volný model a letí si, kam chce,“ říká vedoucí.

Zda jste při stavebním postupu pracovali čistě a přesně, prověří páteční závěrečná soutěž. „Podle počasí a počtu dětí létáme zpravidla na pět kol. Hlavním kritériem je čas, jak dlouho vydrží házedlo ve vzduchu,“ doplňuje Jan Kratochvíl.

Od sedmé třídy

Co mladé modeláře na jejich práci baví, jsme se zeptali Adama Glace z Lubné. Zastihli jsme jej při konstrukci halového modelu Super Extra L. Venku s ním může létat jen za úplného bezvětří, jinak by se letadlo mohlo zničit. Řídit ho bude rádio. „Modelářství se věnuji tři roky, od sedmé třídy. V současné době už mám tři velké modely. Je jasné, že nejvíc mě na tom baví létání, ale stavět vlastně také. Od samého začátku je to velké dobrodružství,“ směje se patnáctiletý Adam.

Sláva Vaic