Luboš Kovář
Největší z rodu optimistů
Všichni jsme ho znali jako usměvavého obchodního zástupce pivovaru Bernard. Sympatický chlap v brejličkách s neutuchající dobrou náladou. Jeho služební škodovka v barvách pivovaru křižovala neúnavně region od roku 1993. Kdysi nám zprostředkoval i osobní setkání s majitelem pivovaru Stanislavem Bernardem, který tehdy přijel kvůli rozhovoru pro Raport až z Humpolce. Bylo vidět, že i v pivovaru si Luboše velice cení. Patřil k nejvěrnějším a nejzkušenějším „obchoďákům“.
Nikdy nezapomeneme na jeden z prvních lubenských adventů, kam byl Luboš pozván, aby k domácí zabijačce zajistil i stánek s točeným pivem. A přestože uhodily mrazy, Luboš se rozhodl, že prostě přijede. Vždyť na akci hraje Brass Band, tak přece kluky nenechá bez piva! Bylo tehdy snad mínus dvacet. Luboš postavil pípu v chodbě obecního úřadu a narazil sud. Pivo čepoval do kelímků, které okamžitě zamrzaly. Abychom se mohli napít, dělali jsme do pěnové krusty dírky prstem, takže kelímky tak trochu připomínaly piva v plechovce. Luboš tehdy nevytočil ani sud, ale zůstal až do konce a dlouho jsme na tenhle advent vzpomínali.
Málokdo věděl, že je inženýr, ekonom, který svou profesní kariéru začínal v Rakoně. Luboš byl vtipný společník a spolehlivý kamarád, jehož celoživotní láskou byl tenis. Hrál ho sice jen rekreačně, ale výborně a stejně dobře jezdil i na kole. Velkou radost mu dělala i jeho příležitostná hospůdka ve dvoře rodinného domku vedle Roubenky. O posvícení, pěknou i další svátky tu bývalo plno. Scházeli se tu jeho kamarádi a v poslední době hlavně rakovničtí muzikanti, pro které tu bylo vždy skvěle ošetřené pivo a něco k zakousnutí. Byl také milujícím manželem, tátou a dědou dvou vnoučat.
Luboš zemřel zcela nečekaně, na následky zákeřného virového onemocnění, ve čtvrtek 16. listopadu ve věku nedožitých 63 let.
„Nikdy se nezlobil, nebyl naštvaný, nepamatuji se, že by se mračil. Všechny problémy, které nás potkávaly, dokázal obrátit v něco pozitivního. Proto ho měli všichni rádi. I já mu vděčím za to, kam jsem se v životě dostal, a moc mě mrzí, že když konečně našel v životě rodinné štěstí, že si ho nemůže s námi dál užívat,“ řekl nám jeho celoživotní kamarád MUDr. Jaroslav Novák, který působí již 18. rokem jako lékař v Severním Irsku. „Pokaždé, když se vracím do Čech, vždycky se scházíme. Poznali jsme se na gymnáziu. Jako kluci jsme hrávali pinčes, tenis nebo na kytary. Cestovali jsme spolu po Evropě. Je to pro nás všechny obrovská ztráta,“ řekl nám po telefonu Jaroslav Novák. Vnímáme to podobně.
Pavel Sklenička
