Jan Černohorský.

Mezi dvanácti finalisty Muže roku je Jan Černohorský

Nejtěžší pro mě bylo mluvení na kameru

NOVÉ STRAŠECÍ/PRAHA. „I když momentálně v Novém Strašecí nebydlím, mám zde rodiče, trvalé bydliště a srdcem jsem stále Strašečák,“ říká Jan Černohorský (27). Absolvent bakalářského studia filosofie na plzeňské univerzitě se živí jakožto živnostník v oblastech obchodního zastupování, modelingu a současně sbírá zkušenosti coby externí redaktor. Na jaře se přihlásil do soutěže Muž roku 2023 a s číslem 1 byl na začátku června představen jako jeden z dvanácti finalistů. Než se 25. srpna v Náchodě rozhodne, kdo je definitivním vítězem, ptáme se ho na úskalí prestižní soutěže a jak vidí svoje ambice.

Jak vás napadlo přihlásit se do soutěže Muž roku?

Je pravda, že mě odmalička mamka směřovala spíš k muzice – hrál jsem v novostrašecké lidušce na flétnu a trumpetu. Ale brzo jsem pochopil, že od pánaboha jsem talent k muzice nepobral a ani mě to moc nebavilo. Spíš jsem se chtěl podobat taťkovi, který je sportovec. Jednoho dne jsem začal chodit do fitka a později jsem k tomu přibral box, který mě také ohromně baví a absolvoval jsem několik zápasů. Možná právě díky těmhle aktivitám jsem dnes ve finále soutěže Muž roku.

Soutěž hledá ideál mužské krásy?

S tím ideálem bych byl opatrný. Každý to může vnímat jinak. Pro někoho může být ideální muž instalatér – chlap, co umí ledacos opravit, pro druhého hasič, záchranář… Naše soutěž chápe muže ve smyslu modelingového ideálu. Zkráceně řečeno: zajímavá tvář, pěkné tělo, charisma.

Na soutěž o muže roku si ale každý netroufne…

Už šestým rokem pracuji pro modelingovou agenturu – fotím pro ni a zúčastňuji se přehlídek. Čím víc je člověk na očích, tím víc nabídek dostává. Člověku to může leckam otevřít dveře i možnost něco si přivydělat. Na druhé straně nesnáším stereotyp a život chci prožívat naplno. Nechci, abych jednou zpětně litoval, že jsem promarnil nějakou šanci. Účast v soutěži beru jako spoustu nových zkušeností a zážitků, které bych normálně nezískal.

Okamžik, kdy jste si řekl, jdu do toho, nastal právě letos?

Do soutěže jsem se přihlásil už před pěti lety, kdy mi agentura doporučila, abych to zkusil. Tehdy to nevyšlo. Pravděpodobně jsem nebyl vizuálně tak vyzrálý. Vypadal jsem spíš jako mladík než jako chlap a neměl jsem moc šancí se tam dostat. Letos mi agentura dala vědět, že samotný ředitel soutěže pan David Novotný projevil zájem, abych se castingu znovu zúčastnil. To mi dodalo odvahy a zkusil jsem to podruhé.

Dokončení na str. 2