Foto

Sáša Pleska s Luďkem Maulisem ze skupiny The Beatles Revival.

 

„Na nové písničky není správná doba,“ říká Sáša Pleska

Ikona kapely Brutus slaví jubileum

V neděli 6. února oslavil 75. narozeniny jeden z nejznámějších rakovnických muzikantů Sáša Pleska. Rodák z Olomouce se do Rakovníka přistěhoval v roce 1956. Po ukončení 2. ZDŠ začal studovat na zdejší Střední všeobecné vzdělávací škole, kde v roce 1965 maturoval. Následovalo pětileté studium makromolekulární chemie na katedře polymerů Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kde Sáša získal titul inženýra. Po absolutoriu pracoval tři roky v Ústavu makromolekulární chemie v Praze, kde dělal aspiranturu. Poté se stal samostatným vývojovým pracovníkem výzkumného ústavu Kaučuku Kralupy, kde působí prakticky po celý aktivní život.

Pravá bigbítová

Jeho hudební data jsou ještě stručnější: muzikant od pánaboha – čtyři roky klavír v LŠU – první bigbít Termiti (1963–1965) na SVVŠ v Rakovníku a Sáša za bicími nástroji (!). Při vysokoškolských studiích si přivydělával v různých tanečních orchestrech (Melodie, Orchestr Jožky Fencla, Luxor). V létě 1973 přišla epizoda s The New Undertakers a roku 1974 se posadil za klávesy Elektroniku. Pak už to znáte: Brutus, Kyklop a zase Brutus.

Ať se to někomu líbí nebo ne, bez Sáši by Brutus nebyl Brutusem. Vytvořil image kapely, vymyslel její sound, napsal drtivou většinu původního repertoáru a navzdory jízlivým a mnohdy hloupým kritikám v různých hudebních časopisech ho v téměř neměnné formě udržuje dál, protože je skálopevně přesvědčen, že je to to pravé ořechové. Byl to on, kdo pro Brutus vymyslel dnes již legendární přívlastek „pravá bigbítová skupina“. Sáša je ale taky mistrným, davy fascinujícím spíkrem. Je nevyzpytatelný samorost, jehož reakci na cokoliv jen stěží dopředu odhadnete.

S plynovou maskou

Muzikanti, kteří s ním hráli, můžou vyprávět desítky příběhů. Dva za všechny…

Baskytarista František Hejda se potkal se Sášou v tanečním orchestru Melodie. „Mám na něj krásné vzpomínky. Třeba jak bojoval proti kouření. Během hraní vyndal z tašky plynovou masku s chobotem a vztyčil na pódiu transparent proti kouření.“ Zpěvák Jiří Röll zase dává k lepšímu, jak Sáša vyhodil někdy v roce 1969 z kapely Luxor kytaristu a zpěváka Ivana Beneše, který byl v té době považován za velkou okresní hvězdu. „Sášovi vadilo, že Ivan Beneš byl zpěvák typu Waldemara Matušky a nechtěl zpívat soulové písničky, které jsme v té době dělali. Myslím, že hledal nějakou záminku, aby mohl Ivana vyhodit. No a ten mu ji dal svými neustálými pozdními příchody na zkoušky i na hry. Stávalo se, že někdy nepřišel vůbec. Nebylo na něj spolehnutí. Jednou přišel Ivan zase pozdě na Čaje do Dělňáku, Sáša se jen tak otočil od piana a povídá: – Ivane, tak jsme tě vyhodili. Ivan na to: – Tak fajn, ahoj, a odešel.“

Žádný problém

Vraťme se ale do současnosti. Už 48 let je Sáša ikonou Brutusu. V době předcovidové měla skupina běžně kolem stovky her ročně, nyní sice o něco méně, ale i tak je to úctyhodné číslo. Zvedl jsem telefon a s gratulací k životnímu jubileu jsem položil Sášovi několik otázek.

Jak se vyrovnáváš s tím kvantem her, které Brutus absolvuje?

„Úplně v pohodě, žádný problém. Pokud bude dost červeného vína, tak budu mít pořád dost sil, abych hrál dál.“

Baví tě hrát, jako když jsi v roce 1974 do kapely přišel?

„Já už si nepamatuju, jak mě to tenkrát bavilo, takže nemůžu srovnávat. Ale pořád mě to baví.“

Skládáš nějaké nové písničky?

„Už ne, v téhle době by mě to ani nebavilo. Není na to ta správná doba. Máme jich v repertoáru hodně.

Jak dlouho bude ještě Brutus hrát?

To nevím, ale když nebudu v kapele já a kluci, kteří tam jsou dneska, tak přijdou jiní, kteří nás vystřídají. V České filharmonii taky nejsou muzikanti, kteří tam byli ve třicátých letech, a hraje pořád.

Sášu Plesku a Brutus čeká letos na jaře natáčení nové řadové desky pro společnost Warner Music. V pořadí už šestnácté. Mají se na ní objevit písničky, které ještě nikdy nebyly natočeny. Takže všichni příznivci jubilanta a téhle kapely se mají nač těšit.

Tomáš Bednařík

« Zpět