Bohouškovo „děti moje“
PECÍNOV. Dvě kratičká slova vystihující podvečer, který byl v sobotu 6. listopadu v Pecínově Na Růžku věnován Bohumilu Chocholovi – neboli „Bohouškovi“. Tento výjimečný člověk opustil pozemský svět letos v březnu. Ale v srdcích všech, kteří ho znali, žije a bude žít napořád. I když už se s ním nepotkáváme doma, na chodbách Gymnázia v Novém Strašecí, ve Čtyřlístku… Stále na něj všichni s pokorou a úctou vzpomínáme a přemýšlíme, co by tomu asi říkal, jak by to udělal on… Pokaždé jako bychom se v jeho přítomnosti stávali takovými „správnějšími“.
Sobotní večer nebyl žádnou pietou, ba naopak. Sešla se zde jeho „rodina“ – ta nejbližší, ale i část té široké – kamarádi z rodných Tuchlovic, kolegové z Gymnázia, jeho „Čtyřlístci“ a spousta dalších, se kterými Bohoušek stále „je“. Zpívalo se, hrálo, vzpomínalo. Bylo krásně, milo, veselo, pohodově – zkrátka tak, jak by si to přál.
Dovolte mi, abych za všechny poděkovala, že jsme měli – a ve vzpomínkách máme a stále budeme mít – tu čest, slyšet Bohouškovo „děti moje“.
Tereza Mlynaříková
