Která cesta ku Praze je rychlejší? Po staré, či po nové?

Tajný závod redaktorů Raportu

RAKOVNICKO. Ve stylu badatelů z divadla Járy Cimrmana se ve středu vydali dva redaktoři Raportu na cestu od redakce do Nového Strašecí, aby prozkoumali, která trasa do Nového Strašecí je kratší, komfortnější a rychlejší. Zda po nové dálnici, nebo po staré cestě přes Rudu.

Ve středu v devět dopoledne odstartoval Sláva Vaic obě redakční vozidla, která vyjela od Raportu do Nového Strašecí na parkoviště Penny marketu. Skupina A, kterou tvořil Pavel Sklenička v modré Fabii, se vydala po nové dálnici. Skupina B, tedy David Svoboda ve stříbrném Hyundayi, vyrazila směrem na Rudu. Mapy.cz sice hovoří jasně. Po staré cestě, která měří 15,5 km to trvá 18 minut, po dálnici je to 21,4 km a mělo by se to zvládnout za 21 minut. Jaká je ale skutečnost?

Očima skupiny A

„90, 50, 90,“ opakuji si krédo své cesty ve stylu herečky Ivy Pazderkové, abych nezapomněl dodržovat předepsané rychlostní limity. Od redakce vyrážím přesně v 9 a mám štěstí. Hned na Váze chytám zelenou vlnu a městem projíždím bez jediného zastavení. Po třech minutách už jedu z kopce pod kruháčem u Tesca, před sebou maličké suzuki. Jede jak s hnojem, a nemůžu ho předjet kvůli plné čáře. Když se konečně objeví přerušovaná, suzuki odvážně přidává na 80. V Lišanech jsme za 6,5 minuty, provoz je v obci docela hustý. Suzuki stále přede mnou. A už vidím v dáli motorest Na Šustně a v čase 8.50 jsem na křižovatce. Stopka, suzuki zahýbá doleva, konečně se ho zbavuji, a po devíti a půl minutách jsem na karlovarce. Řadím pětku a jedu předpisově 90. Pak je tu snížení na 70 a dokonce na 50, takže brzdím, zatímco auta přede mnou značení ignorují a ujíždějí mi. Po 11 minutách jsem na D6. Přidávám na 130. Provoz je velmi řídký, silnice na to, že je úplně nová, moc dobře nevypadá. Vnímám mírné nerovnosti, je znát, jak napojovali jednotlivé úseky.

A je tu sjezd číslo 32 na Strašecí. Po 16 minutách sjíždím na křižovatku, jsem na kruháči a odbočuji na parkoviště Penny marketu. Ale ne! Skupina B už je tu. S celkovým časem 17 minut prohrávám.“

A jak to jelo „béčku“?

„Po odbočení do Prokopovy ulice byla silnice až k Plzeňské čistá. Na křižovatce u Tyláku naskočila po pár vteřinách zelená šipka, a tak se jelo bez problémů. U pionýráku jsem byl za tři minuty a sedmnáct vteřin. Poté, co jsem minul odbočku na Šamotku, jsem proti sobě zaznamenal pouze čtyři auta.

Od odbočky na Belšanku projelo proti osm osobních aut a dvě dodávky. První náklaďák a autobus jsem potkal až na rovince před Horáckou lísou, na kterou jsem dojel přesně po deseti minutách.

První lehké zdržení přišlo v kopci před Rudou, kde provoz zpomalil kamion. Jelikož se nedal až do Strašecí předjet, protože v kopci před Novým Strašecím je pouze jeden pruh, tak si nás „odtáhl“ až ke kulaťáku. Tam jsem ale nedojel. Odbočil jsem k Penny a po šestnácti minutách a jedenácti vteřinách jsem zaparkoval. Během cesty mě nikdo nepředjel a proti mně jelo zhruba 41 osobních automobilů (bráno do 3,5 t) a sedm kamionů. Pavel na místě ještě nebyl. Přijel asi za minutu a půl, a protože prohrál, musel zaplatit svačinku. Dali jsme si teplou sekanou v měkké housce – chutnala lahodně vítězně.“

Pavel Sklenička a David Svoboda