Luženský rodák chce debutovat s fantasy knihou

Rodák z Lužné a absolvent rakovnického gymnázia Martin Holeček vydává svou první knihu. Nyní před ním stojí poslední těžký krok – vybrat dostatek financí v předprodeji, aby mohl strhující fantasy příběh putovat do tiskárny. Začínajícího autora jsme se zeptali, jak moc trnitou cestou musel projít, když si chtěl splnit svůj sen.

Kdo je Martin Holeček?

Brzy mi bude 26 let, jsem svobodný IT technik, který má celou řadu koníčků. Jsem ukecaný a ve společnosti jen těžko přehlédnutelný. Myslím, že jsem milý a sympatický, ale všichni víme, že samochvála…

Kdy jsi začal být spisovatelem?

Prakticky od chvíle, kdy jsem se naučil psát. Vždy mě to bavilo, protože mám přebujelou fantazii a psaní je ventil, který zachycuje lidi, myšlenky, vzpomínky, nápady. Nejblíže mi jsou paradoxně krátké absurdní povídky a oproti tomu poezie. Nejsem příliš trpělivý a vždy mi bylo bližší psát kratší a údernější, často úsměvné, nebo naopak morbidní věci. Tohle se u mě změnilo vlastně až se Stíny Niriel.

To je tvá prvotina, neleží ti další v šuplíku?

Pár jich tam leží a v hlavě by to vydalo na knihovnu. Bohužel nejsem moc systematický, vždy něco rozepíšu a pak od toho odejdu a zapomenu na to. Se Stíny Niriel to bylo jiné, příběh s mnoha a mnoha inspiracemi jsem měl v hlavě už řadu let. Když jsem byl nezaměstnaný, usedl jsem k notebooku a začal psát, nápady nahrazovaly jeden druhý a mé postavy ožily a mě zajímalo, jak vlastně příběh dopadne a proto jsem psal, jako kdybych četl a knihu jsem napsal za dva týdny a v návaznosti na to ještě druhý a třetí díl. V mé hlavě jde o pentalogii.

Kde bereš inspiraci a jak například vymýšlíš jména?

Inspirace ku psaní je všude kolem. Často vnímám osudy lidí kolem sebe, zkušenosti ze svého života a převádím to do světa, kde si může dělat, kdo chce, co chce, nechávám tvořit příběh své postavy samotné. Kamarádka, když mě kdysi viděla při psaní, označila mě jako „duši bez těla“. Jsem tím zcela pohlcen, navíc většinou poslouchám hudbu přes sluchátka a v tu chvíli jsem ve své fantazii mimo realitu. Se jmény mám také obrovský problém. Vznikají většinou zcela náhodně, jsou to zkomoleniny a vymýšlejí se mi těžko. Samotná Niriel vznikla při závadě hlásícího zařízení ve vlaku Rakovník-Beroun.

Inspirovalo tě nějaké známé dílo?

Co do stylu jsem hodně inspirován sérií Zaklínače. Ta kniha mě svého času pohltila a přečetl jsem ji jedním dechem. Zaujal mě lidský přístup k fantasy. Není to jen o velkých bitvách, palácích a kouzlech. Může tam být obyčejná realita, která proplétá tu složku fantazie. Myslím, že není možné se neinspirovat. Vždy se najde styl nebo podnět, co autora chytí a řekne si: aha , tohle je skvělá myšlenka.

Koho napadlo knihu vydat?

Byl to můj nápad, protože to byla druhá zcela dokončená kniha, o níž si myslím, že jsem ji napsal dobře. Cestu k nakladatelství jsem našel náhodou. Odeslal jsem rukopisy na několik míst a měl jsem pocit, že jim tam chytají prach v koši. Vydavatelství Pointa mě zaujala svou myšlenkou a přístupem sebeprosazení. Šel jsem do toho s tím, že kniha nemusí vyjít a nejspíše asi nevyjde. Ale ten adrenalin, sám prosazovat svoji práci, to byla pro mě výzva.

Mohl jsi jako autor mluvit do toho, jak bude kniha vypadat?

Mohl. Obal vytvořila a vytváří moje kamarádka, která by asi nechtěla být jmenována. Je to takový stinný tvůrce, řekl bych. Následnou úpravu pak dělalo design studio, které mělo jen charakter úprav.

Co bude, když se finance vyberou a co v případě, že nevyberou?

V případě, že by se zázrakem peníze vybraly, tak bych hned uvedl druhý díl na stejnou platformu jako ten první. Nevýhoda pro mě jako autora je, že je mnoho talentovaných lidí a já nemám žádného sponzora. Kdo ho má, popř. už knihu vydal, má tento proces snazší. Věřte mi, že spousta kvalitních knih končí jen u autorů samotných, což je škoda. V případě, že se peníze nevyberou, nechám svoji knihu ještě zhodnotit. Nepřestanu hledat způsoby jak Stíny Niriel vydat.

Jaká je tvoje další autorská meta?

Aby moje kniha vyšla a čtenářům se líbila a oslovila je. Opravdu dlouho jsem vytvářel příběh, který se mi zpětně líbí, což je u mě neobvyklé. Rád bych se se světem podělil o svojí tvorbu a samozřejmě, stejně jako asi každý autor, si myslím na nějakou tu autogramiádu. Zatím to na ni moc nevypadá, ale kdoví, třeba mě jako autora ještě to nejlepší čeká a bude motivovat ještě k jinému a stejně dobrému psaní, smím-li to takhle říct.

Barbora Vaicová

Pomozte s vydáním

Pokud chcete Martinovi pomoci s vydáním jeho knihy, navštivte stránku nakladatelství www.pointa.cz a vyhledejte Stíny Niriel. Zakoupením knihy v předprodeji podpoříte její vydání.

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog