Nakazil se na vandru

RAKOVNÍK. „Jedu se před koronavirem schovat do lesa,“ smál se před víkendem Jan Švácha. A skutečně zabalil batoh, obul pohorky a vyrazil pěšky do přírody. Jenže krátce po návratu mu volal jeden ze čtveřice kamarádů, s nimiž se na výletě setkal u partičky mariáše, že je covid pozitivní a tudíž předal jména ostatních výletníků hygienické službě. A tak se i místostarosta města Rakovníka ­ocitl na testech a následně v povinné izolaci.

„Už je mi dobře,“ svěřil se Raportu v pondělí ráno s tím, že se rád podělí o čerstvě nabyté zkušenosti s koronavirem. „V podstatě jsem měl jen velmi mírný průběh. Kdybych nebyl vytrasován, asi bych to bral, že jsem na čundru trochu ­nastydl,“ popisuje.

O tom, že se něco děje, se dozvěděl od kamaráda. „V neděli jsme se vrátili, ve čtvrtek mi kamarád volal, že je pozitivní, pak hned volali z hygieny a já šel okamžitě na odběr. Vlastně podruhé během jednoho týdne. Před vandrem jsem se nechal otestovat a byl jsem negativní, tentokrát mi test nákazu potvrdil,“ popisuje.

„Nebýt testu, řekl bych si, že mám normální virózu. Zvýšenou teplotu jsem měl jen jeden večer, maximálně 37,8, do rána to přešlo. Pár dnů mě bolel celej člověk, jak se říká, hlavně klouby, svaly; takže jsem si vzal běžná analgetika a přešlo to. Ale nastudoval jsem si o tom všechno, co bylo kde dostupné. Takže jsem se trošku bál, jestli nepřijde nějaká těžší fáze, jak to někteří lidé popisují. Ale nepřišla, a teď už se cítím zase dobře, mám jen trochu rýmu. Paní doktorka mi řekla, že 23. října už můžu zase do práce. Do té doby se mám izolovat doma, což dodržuji,“ vysvětluje.

K celému průběhu událostí má i pár dalších postřehů. „E-rouška, kterou mám v mobilu, mi skutečně zafungovala a měl jsem zprávu, že jsem se potkal s nakaženou osobou. A pak mě překvapilo, že telefonát z hygieny vyřizoval nějaký poručík, takže zřejmě hygieně už pomáhají s trasováním vojáci nebo policie. Teď mám asi největší problém, že mám trošku rýmu a jinak se doma strašně nudím. Na další víkend jsem chtěl jet zase na vandr, ale tentokrát to zřejmě odložím,“ uzavírá Jan Švácha.

Pavel Sklenička