Coronavirus ho přikoval k posteli

RAKOVNICKO. Přestože Rakovnicko v počtu nemocných nepatří mezi nejhůře postižené okresy (197 nakažených, 176 vyléčených, 3 zemřelí), asi každý z nás už se setkal s někým, kdo nemoc prodělal. Nám se podařilo uskutečnit rozhovor s mužem, který už je z nejhoršího venku, ale ještě minulý týden sotva mluvil. Přesto souhlasil s telefonickým rozhovorem a podělil se s námi o své zkušenosti z právě prodělaného onemocnění covid-19.

Začalo to prý doslova z hodiny na hodinu. „Ve středu jsem byl ještě v práci, ve čtvrtek mě začaly bolet svaly po celém těle tak, že jsem nedokázal vstát z postele. Ale horečky jsem ještě neměl. Ty se přidaly až další den. K večeru jsem měl až 39, přes den mi to kleslo na 38. Paralen mi vůbec nezabíral. Naštěstí jsem neměl žádné potíže s dýcháním. Také jsem ztratil čich, chuť ale ne. Hned ve čtvrtek jsem volal svému lékaři. Řekl, že je to typická viróza. Já ale na virózy netrpím, takže jsem tušil, že je to průšvih. Navíc mám doma ženu a děti a v domě s námi žijí i rodiče. Bál jsem se, abych je nenakazil. Když příznaky neustupovaly, skončil jsem v sobotu večer na pohotovosti. Tam mi vynadali, že jsem tam neměl chodit. Nakonec jsme se ale domluvili, že mi dají žádanku na test do kladenské nemocnice. V neděli jsem tam tedy vyrazil a v pondělí večer mi přišla zpráva, že jsem pozitivní. Pak už jsem jen doma čekal, až mi zavolá hygiena. To se stalo až v úterý. Zajímalo je, koho jsem potkal na delší čas než 15 minut bez roušky. Vzpomněl jsem si asi tak na tři lidi. Děti a manželka šly hned také na test a všichni jsou negativní. Doma jsem tedy nenakazil vůbec nikoho. Do 7. října jsme byli celá rodina v karanténě, 5. října šla žena s dětmi na druhý test,“ popisuje.

Zároveň chválí rakovnické odběrové místo, které prý funguje lépe než v Kladně. „Žena s dětmi se objednaly elektronicky a výsledek měly ještě tentýž den. Já, jakožto člověk, který měl pozitivní test, jsem jenom čekal, až příznaky odezní. Na žádný kontrolní test ani na vyšetření nemusím, jakmile mi bude dobře, ukončí mi neschopenku a půjdu zase do práce.“ K tomu už došlo. Přestože se cítí po nemoci oslabený, hůře se mu dýchá a je mu těžko na prsou, od pondělí nastoupil do zaměstnání.

Náš pacient vůbec netuší, kde se vlastně nakazil. „Byl jsem sportovat na Kladně, s dětmi jsme byli i v Praze v nákupní zóně. A zhruba čtyři dny po tom zápase nemoc propukla. Mluvil jsem se spoluhráči, ale nikdo z nich to nemá.“

A jak teď na vlastní kůži nemoc hodnotí? „Je mi 46, celý život sportuju. Nemarodím. Nikdy jsem si nemyslel, že to položí zrovna mě. Ten průběh jsem asi neměl úplně nejhorší. Ale ani teď se ještě necítím dobře. Vůbec se nedivím, že to starší člověk nemusí vydržet.“

Pavel Sklenička