Ivo Jahelka jezdí do Rakovníka každoročně jako tenisový hráč na turnaj v Cafexu, v úterý 25. srpna tu díky rakovnické knihovně poprvé za svoji kariéru i koncertoval.

„Lakatoš pije a bije sa. Odporúčame zastreliť,“ citoval ze spisu­

Vysmátý podvečer se zpívajícím právníkem

RAKOVNÍK. Písničkář Ivo Jahelka by klidně mohl přestat používat své jméno. To, že k jeho osobě patří „titul“ Zpívající právník, už je tak trochu součástí české kulturní gramotnosti. Přitom, jak v úvodu úterního koncertu v rakovnické roubence poznamenal, není mezi českými hudebníky zdaleka jediným s právním vzděláním. Patří k nim i Janek Ledecký nebo Jiří Macháček. On jediný však advokátskou dráhu, na niž se vydal v roce 1978, nikdy neopustil. A především! Soudní kauzy jsou mu při psaní písní hlavní inspirací. Tím je jeho tvorba osobitá.

„Vše, o čem zpívám, je, prosím pěkně, pravda. Nic jsem si nevymyslel. Všechno je nasbíráno ze skutečného života,“ ubezpečil všechny pochybující posluchače. A že by se jich při poslechu mnohých absurdních příhod našlo v publiku spousta. Ivo Jahelka přijel do Rakovníka, kam ho pozvala městská knihovna, se svým tradičním programem složeným ze zhudebněných soudniček a okořeněným perličkami ze soudních spisů.

Posteskl si přitom, že materiálu ke sběru je v dnešní době ve spisech jako šafránu. Kvůli ochraně osobních údajů už v nich nenajdete například tak kuriózní posudek na obžalovaného, jaký dorazil v minulém století za minulého režimu z východního Slovenska: „Lakatoš pije a bije sa. Odporúčame zastreliť.“ Nebo: „Otec jmenovaného padl ve válce. Matka v domácnosti.“

Nicméně i přesto se advokátům stále dostanou do rukou výpovědi, které nelze jen tak bez povšimnutí nechat zapadnout mezi listinnými důkazy. Tak jako popis myslivce, pravděpodobně milovníka geometrie, který se snažil co nejlépe vylíčit, co předcházelo postřelení jeho kolegy během honu: „Leč nebyla vlastně kruh, spíše čtverec. Ale se zaoblenými rohy a trochu protažený jakoby do elipsy, takže střelci kráčeli spíše v trojúhelníku. A v tom vyšla rána, a to diagonálně.“

Vedle krátkých úderných výňatků ze soudních spisů diváky pobavily i „neuvěřitelné“ historky. Vyprávěné i zpívané. Ivo Jahelka dokáže kouzelně pracovat s češtinou, neotřele veršovat a své písně bravurně vypointovat. Ať již zpívá o škodní události, kterou odmítla pojišťovna zaplatit (Trabanta totiž zdemoloval cirkusový slon), o sousedských sporech (kupříkladu o hrušky padající na sousední pozemek) nebo rozvodových potyčkách, můžete si být jisti, že text nebude fádním převyprávěním vtipné příhody.

Na paškál si vzal i policisty a kuriozity z jejich denních svodek: „Traktor nejel ani rychle, ani pomalu. Jel tak, jak mají traktory ve zvyku.“ Ovšem nemyslete, občas zaperlí i lékaři: „Jmenovaný utrpěl smrtelné zranění, jehož léčení potrvá šest až sedm dní.“ Letní podvečer na dvorku roubenky Lechnýřovny uzavřel mnohým v publiku prázdninový čas. A uzavřel ho nejlépe, jak mohl. Uvolněně a pohodově.

Markéta Hartlová