Jiří Procházka si s dětmi zazpíval největší filmové hity, jako například Hajný je lesa pán.

S Dlouhým Jankem za Leontýnkou

KRAKOVEC. „Dumky žalky, a co já?“ zpívala si Leontýnka v několika generacemi milovaném filmu Ať žijí duchové. K pátrání po legendární Leontýnce se sešli malí a velcí v sobotu 27. července. Kde jinde než na Krakovci, kde se velká část filmu natáčela.

Hlavním hostem byl představitel filmového Dlouhého Janka Jiří Procházka. Přijel besedovat o filmu společně s hradním kastelánem Jiřím Sobkem, odpovídal na spontánní otázky diváků, zazpíval největší hity z filmu a nakonec spolu s dětmi přivolali pomocí „zjevného pergamenu“ i krásnou Leontýnku.

„Dobrých věcí má být jako šafránu, proto tuto akci pořádáme jen jednou do roka a obvykle se těší obrovské návštěvnosti,“ vysvětlil nám krakovský kastelán a starosta obce Jiří Sobek. Není divu. Projít si podvečerní zříceninou člověka nabije pozitivní energií.

Během besedy „Dlouhý Janek“ zavzpomínal na letní natáčení roku 1976. „Během natáčení jsem onemocněl a tak za mě některé scény odehrál můj spolužák, který mi byl podobný,“ vyprávěl herec a později vyučený kadeřník Jiří Procházka. Ten vzpomenul také legendu českého filmu Jiřího Sováka v roli rytíře Brtníka z Brtníku. Kromě toho, že prý neměl rád děti, mnoho scén za něj hrál dvojník a na „place“ se objevoval pouze, pokud se točilo. Záběry se mu povedly vždy na první pokus, herec posluchačům prozradil i další pikantnost. „Ve filmu pije rytíř Brtník francovku. Normální herec by si dal do lahvičky vodu. Pan Sovák si tam dal vodku. Jen si zkuste spočítat, kolikrát se napil,“ líčil s úsměvem Dlouhý Janek.

Jiří Procházka zavzpomínal také na scény, které se v konečné verzi filmu neobjevily. „Dodnes pátrám po ztracených scénách jako například, jak Jiří Sovák coby podnapilý rytíř hovoří na hradě s míchačkou a považuje ji za druhého rytíře. Pátráním už se zabývám několik let a pomáhá mi v tom mnoho lidí. Věřím, že se nám jednou podaří najít všechny nepoužité záběry,“ uzavírá herec.

Po besedě se zúčastnění prošli zříceninou a dozvěděli se, kde se jednotlivé scény točily. Nakonec společně odříkali latinský text zjevného pergamenu, díky čemuž se objevila s napětím očekávaná Leontýnka. Děti si s ní mohly popovídat a vyfotit se stejně jako s Jiřím Procházkou. Nejodvážnější návštěvníci si vzali křídu a šli se za šera podepsat do temné hladomorny na připravenou tabulku. Jenda sice neřekl, jak vysoko, ale všichni chtěli mít svůj podpis co nejvýše.

Barbora Vaicová