Z Davu hrají vždycky a všude úplně naplno. Jsou spolu rádi, to je vidět i slyšet.

Alternativ rock, indie rock i alternativ punk to byl sobotní večer v Kácéčku

Alternativa 2018 je minulost. Jaká bude příští?

RAKOVNÍK. Předvést lidem v Rakovníku skvělé muzikanty, kteří by sem jen těžko našli cestu. To je záměr minifestivalu Alternativa a vymysleli ho před pár lety v kapele Z Davu. Během roku brázdí republiku křížem krážem a koncertují v různých končinách. Setkávají se s kapelami či jednotlivci, nad nimž sami žasnou a podobný zážitek si nechtějí nechat jen pro sebe. Do Rakovníka zvou většinou ty, kdo nejsou hraní v rádiích, ani nevystupují v TV, ale kvalitou mnohdy populárnější kolegy vysoko trumfnou. Anebo provozují styl, který se nelíbí úplně všem, není to mainstream, přitom jsou hrozně dobří. Určitě chvályhodný počin Zdaváků. A co na to v Rakovníku?

Neinformovanost nebo nezájem?

V půli týdne před koncertem bylo prodáno čtrnáct vstupenek. Asi v domnění, že se to celé odvolá, nebyla zajištěná obsluha šatny, věšáky tonuly ve tmě. Někdo si do nehlídané temnoty bundu pověsil, jiný ji vláčel přes ruku nebo pohodil někam na stůl. Program zahajovali domácí Z Davu před prázdným sálem. Pár příznivců kapely se stáhlo blíž k pódiu. Naštěstí se pomalu trousili další diváci, na Michala Pavlíčka a Moniku Načevu byl předek sálu docela zaplněný. Ne každý ale přišel jen poslouchat. Mnozí si velmi nahlas (aby se přece slyšeli, ne?) vyměňovali jakési předchozí zážitky.

„Dvě holčiny vedle nás si ukazovaly fotky v mobilech a normálně se bavily o klucích, jak někde na náměstí. Nevydržela jsem a poslala je ven. Pomalu a dotčeně odkráčely. Ke konci Pavlíčkova vystoupení se vzadu rozproudila tak hlasitá zábava, že jsem se styděla,“ líčila později své pocity Petra Zikmundová, s kamarádkami se těšily na příjemně strávený večer. „Být Michalem či Monikou, buď odejdu nebo se zeptám, jestli náhodou neruším,“ dodala roztrpčeně.

Člověk nemusí být velký fajnšmekr, aby poznal, že duo zasloužilých muzikantů bylo úchvatné. Pavlíček hrál na kytaru jako bůh a texty Jáchyma Topola procítěně zpívané Monikou Načevou braly za srdce. Evidentně ne každého, mohl ale jít třeba k baru na pivo, že.

Plastové kelímky a Helemese

Nápoje pouze v půllitrových umělohmotných kelímcích je další nedobrá kapitolka. Barmani se omlouvali za zákaz používání skla. Prý že přijde kdoví jaká cháska, tak aby se nerozbíjely půllitry. „Pít bavoráka z kelímku na bramborový salát nás teda moc nebavilo. Bylo to až ponižující,“ vyjádřila se Petra. Pochybní rozbíječi nedorazili.

Nedostatky v obsluze vyvážilo senzační představení Helemese z Kyjova. „To byla energie! Jen bicí, akordeon, basová kytara a zpěv. Neobvyklé složení nástrojů bez kytar a dechů bralo doslova dech všem přítomným,“ chválila nadšeně. Balkánské až cikánské rytmy všechny rozpumpovaly. Bosá zpěvačka Barbara Neničková sama neustále v pohybu by roztancovala i mrtvého. Neméně skvělý akordeonista Jirka Hilčer seskočil jednu chvíli z pódia mezi diváky, poklekl až do záklonu a pořád hrál jak o život.

Nekonečné rozhoupávání Houpacích koní

Studenou sprchou pro rozjařené návštěvníky bylo následné hodinové ladění ústeckých Houpacích koní. „Polovina lidí normálně odešla. Byli rozjetí, chtěli by pokračovat, ale hodinu se nedělo nic. Koně začali ve čtvrt na jednu po půlnoci, to už jsme vesměs byli dílem otrávení, dílem unavení,“ konstatovala Petra Zikmundová. Zůstali jen nejvytrvalejší. Sice dobré, ale až příliš depresívní skladby Houpacích koňů horko těžko hledaly zaslouženou odezvu. „Předchozí euforie bohužel vyprchala. Možná neměli hrát až na konci, lidi by si je víc užili,“ uzavřela výčet zážitků ze sobotního večera Petra.

Po skončení programu by si všichni rádi dali poslední drink. Bar byl zavřený a pořadatelé netrpělivě poháněli k odchodu. Muzikantsky podařený večer měl svoje mouchy.

Lída Faflíková

Hlavně pokračovat!

Výborná myšlenka a už počtvrté realizovaná. Určitě i díky zkušenému festivalovému organizátorovi Michalu Ortcykrovi Alternativa pořád funguje. A díky Honzovi Šváchovi a Martinu Nezbedovi. A městu Rakovník a dalším sponzorům. A dobře vybraným účinkujícím. Ale diváků relativně málo. To prý je holt Rakovník. Občas jsou slyšet hlasy, že tu je akcí málo nebo divných, není kam jít. Přitom v sobotu taková nakládačka. Těžko pochopitelné.