Schovanky hrály dopoledne, ale už před zaplněnou loukou.

„Hrát se dá i ráno v deset,“ říká prezident festivalu DUC Vladimír Škrlant

DUC bez Jitky Vrbové, ale v pohodě

SLABCE. Lužická tráva, Schovanky, Tomtones, Nezmaři, Jindra Kejak, Poutníci, Pacifik, Mirek Paleček, Náplava, New Rebels, Pavlína Jíšová, Cop. Právě tyto kapely či jednotlivci bavili plných čtrnáct hodin publikum, které v sobotu 12. srpna zavítalo na louku slabeckého zámku, aby si tu vychutnalo den plný country muziky. Právě zde se konal již 22. ročník DUC.

Nováček vs. stálice

Zahájení patřilo nováčkovi festivalu, českolipské kapele Lužická tráva, závěr stálici – plzeňské kapele Cop. „Lužickou trávu jsem si vyhlédl na festivalu Bedna od whisky v Janově na Hřensku. Žadatelů o účast na festival je strašně moc, dostávám zhruba 120 mailů za rok, ale abych všem vyhověl, musel by být festival čtrnáctidenní. Takže sem každý rok vezmu jen jednoho nováčka, ti ostatní jsou v pořadí. Nicméně, tato kapela pořadí poněkud předběhla,“ usmívá se prezident festivalu Vladimír Škrlant.

Dle úvodního výčtu je jasné, že v případě dalších účinkujících jde o stálice country hudby, které se do Slabec často, ale především rády vracejí. Soudě podle reakcí publika, tato četnost nevadí. „Bylo to bezvadné, festival jsme si s partnerkou opravdu užili. Byli jsme tam už od deseti hodin dopoledne a odešli jsme až před Pavlínou Jíšovou především kvůli tomu, že byla zima. Jsem velmi spokojený, byl to opět krásný zážitek,“ říká jeden z návštěvníků Luboš Vondříček z nedaleké Skřivaně. Mimo jiné kvituje i to, že tu nehrají pouze kapely z jedné lokality, ale z různých koutů republiky a že v jejich textech je řada věcí, které stojí za to slyšet.

Pecky už ráno

I sám prezident festivalu přiznává, že dramaturgii volí tak trochu podle sebe. „Je to takové setkávání legend. Do dramaturgie si nenechám příliš mluvit, i když mi mnozí říkají, že některé kapely jsou tu podstatně častěji, než jiné. Uvědomuji si, že například Pacifik s Tondou Linhartem je už téměř domácí kapelou, ale uvědomte si, že to jsou muzikanti v mém či ještě vyšším věku a já jsem rád, že sem tyto legendy jezdí a že se sem i rády vracejí.“

Faktem je, že díky letitým známostem dokázal Vladimír Škrlant to, o čem se mnohým pořadatelům festivalů může jen zdát – že má od samého začátku plno a kapely nehrají do prázdna. Nebylo to právě snadné, ale nakonec se mu dlouholetá snaha vyplatila. Díky tomu měla letos Lužická tráva už velmi slušnou posluchačskou základnu a Schovanky hrály před zaplněnou loukou. „Snažím se sem pozvat pecky a donutit je, aby hrály i ráno. Nadávají mi za to, ale nakonec mi vyhoví. Když tu byli Taxmeni s Vráťou Vyskočilem, vyrukoval na mě tím svým hlasem: ‚To si myslíš, že se dá hrát ráno v deset?‘ Ale zahráli a naplnili louku stejně jako dnes Schovanky,“ pochvaluje si.

Bez Vrbové

Přestože počasí festivalu tradičně přálo, byť to v pátek vypadalo všelijak, přece jen jedna nepříjemnost dvaadvacátý ročník DUC poznamenala. Na poslední chvíli onemocněla Jitka Vrbová a odřekla svou účast. To zamrzelo nejen prezidenta festivalu, ale i mnoho posluchačů, neboť tato legenda s nezaměnitelným hlasem patří do Slabec téměř neodmyslitelně. Nicméně pořadatelé si poradili i s touto nečekanou událostí a festival jel přesně tak, jak jsou jeho návštěvníci zvyklí – v klidu, pohodě a velmi přátelském duchu, i když v pátek to s ním prý bylo trochu nahnuté.

„Včerejšek byl strašný, ve svých jedna­sedmdesáti už jsem na to v tom dešti neměl nervy a říkal jsem, že to zabalím, aby nic nestavěli. Ale díky tomu, že v realizačním týmu jsou mladí lidé, večer bylo vše hotové a připravené. Já jsem raději odejel. A jak je dnes vidět, asi mě má tam nahoře někdo rád. Toto mě zas trochu nakopne, ale na jak dlouho, nevím. Jinak děkuji všem sponzorům včetně Středočeského kraje a pochopitelně celé realizační partě, Jirkovi Perglerovi, který je hlavním pořadatelem, a své dceři Kateřině Svobodové, na níž je veškeré papírování,“ uzavírá Vladimír Škrlant.

Lenka Pelcová