Věra Špinarová opět v Rakovníku dokázala, že jí to stále skvěle zpívá.
Věra Špinarová počtvrté v řadě uchvátila publikum
Publikum opět aplaudovalo ve stoje
RAKOVNÍK. „Ahoj v Rakovníku. Už jsme se asi viděli. Je nám několik let navíc, ale vám to sluší,“ přivítala ve středu 22. února večer velmi početné publikum Věra Špinarová ve zdejším KC. Tímto upozornila na fakt, že se sem v posledních letech vrací velmi pravidelně a dá se říci, že stejně pravidelně vyprodává sál. Přijíždí zhruba jednou za dva roky a tentokrát sem zavítala už počtvrté.
To, že koncert bude jakýmsi průřezem písní Věry Špinarové, bylo jasné hned v úvodu, kdy zazněl jeden z jejích hitů Tak já ti mávám. Ostatně to, že koncert bude mít právě takovýto koncept, prozradil Raportu ještě před jeho začátkem její syn, kapelník bandu, který ji už léta doprovází, a pianista Adam Pavlík: „Zahrajeme jak písničky staršího data, tak i ty nejnovější. Ale objeví se i skladby starší, které jsme udělali v novém hávu – s novou aranží, takže si myslím, že si snad každý přijde na své. Určitě zazní klasické hity jako Jawa 250, A já ti závidím, Raketou na Mars a pokud se zadaří i Jednoho dne se vrátíš, ale ta pochopitelně přijde až na samý závěr. Z těch novějších skladeb to bude samozřejmě Kouzlo bílejch čar a máme i dvě písničky v unplug verzi, což znamená, že jsou tišší a klidnější. Ale pochopitelně nechybí ani rockárny, při nichž si lidé mohou vystoupit ze sedaček a zapařit. Koncert obsahuje naprosto vše,“ shrnuje.
Jednu z prvních písní věnovala zpěvačka všem přítomným mužům. „Jsou tu vůbec nějací? Řekněte mi, jste tu? Proč? Protože už to slyším u vás doma – hele, oblíkej se, půjdeš se mnou, přece tam nepůjdu sama. Takže to tu budete muset vydržet,“ přidala životní zkušenost a následně se podělila i o své trápení s médii: „Píšou o mě strašný nesmysly, vůbec nevím, kam na to choděj. V nějakém debilním časopisu jsem se o sobě dozvěděla, že jsem v masně zapomněla maso. Mě to tak rozhodilo, že jsem sedla do auta, jela jsem tam. Pak také prý, že nemám ráda chlapy, že jsem na ně zanevřela. Ale to není pravda, já je miluju, akorát mám na ně svůj názor,“ pokračovala v humorném duchu a s nadsázkou.
Už třetí skladbou donutila posluchače tleskat do rytmu a osazenstvo sálu s ní šlo celý koncert. O přestávce pak byla slyšet především slova chvály: „Je dobrá, rozjela to.“ Faktem je, že i když před několika měsíci oslavila Věra Špinarová pětašedesáté narozeniny, stále jí to skvěle zpívá. Takže už v průběhu koncertu bylo zřejmé, že závěr bude – jak sliboval Adam Pavlík – patřit známé Morriconeho skladbě.
Není bez zajímavosti, že ji poprvé nazpívala v pětadvaceti letech. Když jsem se jí před léty v rozhovoru zeptala, zda věděla, o čem zpívá, odpověděla mi, že asi nikdo neví, o čem ten text je: „Je ale napsaný tak, že přitahuje lidi a každý si mezi řádky najde, co chce. V případě této skladby se sešla úžasná, těžká a chytlavá melodie s textem, takže lidi stále oslovuje. Má zvláštní osud – hraje se na pohřbech i na svatbách,“ objasnila zpěvačka s jedním z nejkrásnějších hlasů u nás. Ti, co do rakovnického sálu zavítali, mi jistě potvrdí, že to byl opět skvělý zážitek. Ostatně to stvrdili už tím, že dvakrát zpěvačce aplaudovali vestoje, čímž se zopakovala historie minulého koncertu.
Lenka Pelcová
