Kino na kolečkách promítalo v kněževeské sokolovně i o pololetních prázdninách, a to animovaný film Tajný život mazlíčků.
Do Kněževsi jezdí promítat Kino na kolečkách
Rekord zatím drží Mimoni
KNĚŽEVES. Původní sokolská promítačka skončila už dávno ve šrotu. I o promítání v zasedačce obecního úřadu se mluví spoustu let v minulém čase. Přesto se v Kněževsi znovu chodí na filmy. Do městyse totiž jezdí Kino na kolečkách. Zajímavý projekt, za nímž stojí bývalí studenti Jihočeské univerzity, vrací kino do míst, kde ho jen tak někdo neobnoví. V Kněževsi sází hlavně na dětské filmy, pokusy o promítání pro dospělé bohužel zatím příliš nevycházejí.
„Za Kinem na kolečkách stojí Tomáš Milbach, ke kterému jsme se přidali já a Jakub Janíček. Potkali jsme se ve studentském rádiu Jihočeské univerzity, které jsme pomáhali zakládat. Chtěli jsme nějakým způsobem ozvláštnit dění v kampusu školy, tak jsme se rozhodli, že ze dřeva stlučeme konstrukci pro promítací plátno, ušijeme na něj látku a začneme promítat filmy. Zvukové a technické vybavení jsme měli v rádiu, o to jsme to měli jednodušší. Nejtěžší bylo vyběhat vše kolem autorských práv,“ popisuje začátky kina Jitka Volná.
Malý studentský projekt se nakonec rozšířil v kočovné kino, které už čtvrtým rokem objíždí všechny kouty Česka. Hlavní sezonu má v létě, kdy většinou promítá pod širým nebem. Nezahálí ale ani v ostatních měsících, kdy si k projekci vybírá například bývalé kinosály nebo sokolovny. „Někde se to vyplácí, někde méně. Při promítání prodáváme i limonádu a popcorn. Věcí, které s sebou musíme vozit, je hodně, ale se vším se vejdeme do jednoho osobního auta,“ říká Jitka Volná. Osobák pobere dokonce i plátno, je totiž nafukovací a dá se složit do tašky veliké 50 krát 50 centimetrů.
Kněževes se mezi pravidelnými štacemi objevila díky tomu, že má dostatečný počet obyvatel na to, aby se tu projekce vyplatila, a také skvělé zázemí v podobě zrekonstruovaného sálu sokolovny. „Promítáme, i když přijde málo lidí. Práva k filmům se platí předem, takže když už na místo přijedeme, film promítneme i pro pár diváků. Zas tak často se to ale nestává. Filmy vybíráme podle statistik návštěvnosti kin. Volíme si divácké hity, o které je aktuálně zájem. Dospělé nejvíc táhnou české komedie a z dětských filmů jsou úspěšné hlavně animáky, jako jsou Mimoni, Hledá se Dory, V hlavě a podobně,“ přibližuje Jitka Volná. Právě Mimoni v Kněževsi drží zdejší návštěvnický rekord.
„Bylo to první promítání a bylo zatím nejúspěšnější. Přišlo sto návštěvníků. Jinak tu bývá v průměru kolem třiceti až čtyřiceti diváků. Zkusili jsme i pár filmů pro dospělé, ale zjistili jsme, že to nemá cenu, chodí málo lidí. Na Vybíjenou nás tu bylo asi šestnáct a v létě, kdy se promítal přímo na návsi dokument Trabantem do posledního dechu, kolem dvaceti,“ říká Zdena Malafová z úřadu městyse. Nízká návštěvnost ji mrzí, protože i sám úřad se snaží dělat pro propagaci maximum. „Jsme rádi, že nás Kino na kolečkách oslovilo a jezdí sem. Je to kultura, která nám tu chyběla. Když chcete vyrazit s dětmi do kina, tak vás to tu vyjde na zlomek toho, kolik byste dali, kdybyste jeli do Prahy. Máme pěkný sál, tak proč ho nevyužít. Jediné drobné mínus je jen to, že se tu sedí na židlích a ne měkkých sedadlech,“ dodává Zdena Malafová.
Kněževeské kino promítá zhruba jednou za čtvrt roku, a to poslední víkend v měsíci. Tentokráte se termínem trefilo na pololetní prázdniny, a tak mohli rodiče dát návštěvu kina dětem za vysvědčení. Promítal se animovaný Tajný život mazlíčků. „Ještě jsme tu v kině nebyli, nejsme odtud. Dneska tu jsme u babičky, a protože jsme doma neměli co dělat, tak nás sem tak trochu vyhnala. Do kina většinou jezdíme na Zličín. I tenhle film už jsme tam viděli. Že se tu promítá, je dobře,“ říkají Ondra Pořádek a Štěpán Gabriel.
Markéta Hartlová
