Divadlo Drak využívá ve svém představení četné kouzelnické iluze. Nejčastěji nejrůznější propadla. Na snímku Georges Méliès nastupuje do kufru, kam si balí i svých pět švestek na poslední cestu. Z kufru samozřejmě svým pronásledovatelům opět uniká.
Popelka nabídla představení evropské úrovně
Drak a jeho Poslední trik
RAKOVNÍK. Milovníci divadelního umění už to samozřejmě dávno ví. Sledovat program Popelky se vyplatí. Mezi soutěžními kusy se každoročně objeví několik povedených inscenací a tzv. inspirativní představení, pečlivě vybíraná porotci nebo pořadateli, nabízejí pravidelně skvělou podívanou. Nejinak tomu bylo i letos, kdy celostátní přehlídka divadelních her pro děti oslavila 35 let. Mezi opravdové perly programové nabídky patřilo představení Poslední trik Georgese Mélièse, které do Rakovníka přivezl profesionální soubor Drak z Hradce Králové. Diváci se po 15 minutách potlesku vestoje shodovali, že nic tak úžasného ještě neviděli. Podobný názor ostatně zazněl i v recenzi představení ve festivalovém Kukátku, kde se psalo o tom, že právě touto inscenací se Drak vrací mezi nejlepší soubory Evropy. Shodou okolností představení nabídla minulé pondělí svým divákům i Česká televize na stanici Art.
Setmělé jeviště a v jeho středu bíle nalíčená tvář v úvodu působí děsivě, což jen umocňuje ponurá scénická hudba. Ale tu vzápětí vystřídají svižné melodie v rytmu jakéhosi elektro swingu a vše se dává do trhavých pohybů jako ve staré filmové grotesce. Hra, která je poctou průkopníkům eskamotérství a němého filmu, se odehrává bez jediného slova a má neuvěřitelné obrátky. Kromě divadelních technik využívá kouzelnické triky a iluze v kombinaci s laternou magikou a filmovou projekcí.
Kouzelník a filmař, který se proslavil používáním filmových triků, tráví poslední dny svého života v sanatoriu pod dohledem ošetřovatelky. Píše paměti a přitom tajně kouří. Sestra se ho snaží nachytat a v kouření mu zabránit, ale na starého kouzelníka si nepřijde. V jedné scéně vytahuje Méliès během minuty snad deset zapálených cigaret ze všech možných míst, sestra mu je překotně zabavuje, až na konec kouzelník, aby ukázal dobrou vůli, přibíjí své neposedné ruce hřebíky ke stolu. Vzápětí vytahuje třetí a čtvrtou ruku a opět si zapálí.
Do dvojboje vstupuje vzápětí třetí strana v podobě smrtky, která si pro kouzelníka přichází, jenže ani ona nemůže na starého mazáka vyzrát, a tak přivolává posily. Ve finále je kouzelník pronásledován hned třemi smrtkami a sestrou k tomu. Nakonec uniká do černobílého filmu, jenž je promítán do divadelních kulis, kam vtahuje i své pronásledovatele. Jenže ti v jeho světě nemají už vůbec šanci. V závěru představení, v jehož průběhu si divák přeje, aby nikdy neskončilo, smrt kouzelníka přece jen přemůže a jeho tělo přikryté bílou plachtou levituje k nebi. Pak najednou jako kouzlem zmizí, a když se funebrák, kterému zůstane v ruce jen ona bílá plachta, otočí k publiku, stojí tam opět Méliès a spiklenecky na diváky mrká.
„Letošní Popelka nabídla devět soutěžních představení a tři inspirativní. Jen dvě soutěžní hry zazářily, ostatní byly průměrné a některé dokonce podprůměrné. Porota nominovala na Jiráskův Hronov hru Útěk souboru ZUŠ Ostrov a doporučila představení Oslí kůže 1. neratovické divadelní společnosti,“ hodnotí Simona Bezoušková ze společnosti Nipos Artama, hlavního pořadatele přehlídky, a zároveň tajemnice odborné poroty. Vzhledem k tomuto hodnocení si pořadatelé uvědomují důležitost další kultivace souborů, a proto věnují velkou pozornost vzdělávání, a to zejména v oblasti režie a dramaturgie. „Věřím, že i představení divadla Drak může souborům ukázat cestu, jak dál ve své práci pokračovat,“ uzavírá pořadatelka.
Pavel Sklenička
