Jedenadvacátý ročník Dobře utajené country nabídl 11 kapel

Country pohoda v zámeckém parku

SLABCE. Už dvacet jedna let pořádá parta nadšenců okolo Vladimíra Škrlanta na zámecké louce ve Slabcích festival country, folkové a trampské hudby Dobře utajená country. Zatímco první ročníky byl festival skutečně „dobře utajený“ a někteří účinkující hledali Slabce na mapě jako pověstní conquistadoři bájnou zemi El Dorado, dnes už při vyslovení jeho jména každý ví, o jak prestižní festival jde. Jeho prezident dává k lepšímu historku, která do slabeckého parku přivedla jednoho z letošních interpretů.

„Chodil kolem mě chlapík, nějak mi byl povědomý, a říkal, že na Dobře utajenou country jezdí už hodně let a jak se to musí udělat, aby zde mohl někdo vystoupit. Zeptal jsem se ho, jestli má nějakou kapelu, a on odpověděl, že má v Plzni. Tak jsem se ho zeptal, jak se jmenuje a on na to, že Michal Tučný Revival. Rázem mi bylo jasný, odkud ho znám. Byl Michalovi hrozně podobný, a to nejen vzhledem, ale i hlasem. Řekl jsem mu, ať pošle nějaké CD, že si ho poslechneme a uvidíme. Poslal DVD z nějakého koncertu a mně bylo jasný, že tahle kapela může náš festival obohatit. A tak se Michal Tučný Revival objevil vloni poprvé ve Slabcích, a protože se líbil, pozvali jsme ho letos opět,“ popisuje Vladimír Škrlant.

Ten se spolu se svojí dcerou Kateřinou Svobodovou a spoluorganizátorem Jiřím Perglerem rozhodli udělat festival v komornější, jednodenní podobě. Pozvali jedenáct kapel a každé dali zhruba hodinový prostor. Úplným nováčkem bylo Jen tak trio z Bechyně. „Každý rok se snažím, aby tu vystoupil někdo úplně nový. Některé kapely střídáme ob rok, bez jiných si už festival nedokážeme představit. Mezi stálice patří např. Pacifik s Tonym Linhartem, ­Jitka Vrbová, Rakovnickej potok či New Rebels. Také Žížeň Band, Hradní duo a Náplava hrají na DUC víceméně pravidelně. S úctou a chvějícím se hlasem hovoří prezident o písničkáři Jindrovi Kejakovi. „Toho člověka nesmírně obdivuju. Nedávno ho potkala rodinná tragédie, když mu zahynul syn. Jindra ale nechtěl ani slyšet, že by do Slabec nepřijel. Smekám před ním klobouk.“

Co Vladimíra hodně těší, to je publikum. Jezdí sem už hodně známých tváří. Vidíme je tu každý rok. A jsou to bezva kluci a holky. Třeba letos jeden z nich našel na louce mobil a byl to ten nový moderní typ. Nezahodil simku a nedal si do něj svoji, ale přišel a telefon poctivě odevzdal. Vyhlásili jsme to a majitel se, sice až druhý den, ozval a telefon si vyzvedl. Podobné to bylo s fotoaparátem, který jeden z návštěvníků někde zapomněl. Opět jsme to vyhlásili a brzy někdo foťák přinesl a vrátil ho majiteli. Tak to mě moc těší a svědčí to o charakteru lidí, kteří na náš festival jezdí,“ pochvaluje si Škrlant.

Jako tradičně kromě kvalitní hudby a super zvuku, o který se postaral Petr Elznic, fungovalo perfektně i zázemí. Spousta stánků s pitím a jídlem, ale třeba i výtvarná dílnička, tetovací salón nebo stánek s cédéčky i vinyly. Dostatek mobilních toalet, velké parkoviště i stanové městečko. Organizace klapala na jedničku, a tak mohli být jak návštěvníci, tak i organizátoři spokojení. Podle toho, jak se tvářili, opravdu spokojení byli. Jedenadvacátý ročník DUC je minulostí, ať žije ten dvaadvacátý.

Tomáš Bednařík