Ondřej Brzobohatý a kytarista Ondřej Fišer.
Syn slavných rodičů poprvé se svým bandem v Rakovníku
Ondřej Brzobohatý nadchl publikum
RAKOVNÍK. „Tak se dívám, jak všichni v sále kroutí krkem a snaží se mě najít... Dámy jsou fakt šik... Další štace je Rakovník... Dobrý večer,“ s těmito slovy na upravenou skladbu skupiny Buty – Jednou ráno nastoupil ve středu 23. března ze zadních prostor sálu zdejšího KC na jeviště Ondřej Brzobohatý. Právě v tento večer se tu uskutečnil jeho první koncert v rakovnické historii.
„Opravdu jsem se sem těšil. Nedávno jsme hráli v Ostravě, ve Zlíně, Bratislavě, ale Rakovník to je něco úplně jiného. Sem je to jen kousek. Úžasné je i to, že hrajeme v této menší sestavě, protože v poslední době jsme spíše vystupovali se čtyřicetičlenným orchestrem na koncertech s názvem Symfonicum. A protože už jsme si takhle spolu strašně dlouho nezahráli, čekají vás velmi nudná, dlouhá sóla,“ pokračoval s úsměvem a nadsázkou.
Doprovodnou kapelu tvoří jeho spolužáci z konzervatoře Jaroslava Ježka Matouš Kobylka (klarinet, tenor saxofon), Ondřej Fišer (jazzová kytara), Jaroslav Pokorný (baskytara) a Tomáš Kozelka (bicí). „Šest let jsme spolu chodili do jedné třídy,“ prozradil Ondřej Brzobohatý a uvedl, že během koncertu zazní především písně z prvního čistě autorského alba Identity i známé melodie, které má rád, ale ve zcela jiné úpravě.
Z autorských skladeb zazněly během dvouhodinového koncertu, který mimochodem utekl jako voda, například písně Bůhví, Dům, kde se přestalo žít, Jíst, meditovat, milovat, Vietor či Epilog. Ze zmíněného druhého soudku to byly například Imagine nebo What a Wonderful World. Koncert však nebyl jen o skvělé muzice, ale také – což vytvořilo neopakovatelnou atmosféru – o hravosti a komunikaci s obecenstvem. To ostatně stojí za zmínku také. Bylo totiž neskutečně rozmanité. Ondřeje Brzobohatého si přišly poslechnout malé děti, ženy, muži i dámy i v důchodovém věku.
A syn známých rodičů rakovnické publikum rozhodně nezklamal. Přesvědčil ho o tom, že je nejen skvělým muzikantem, ale i perfektním bavičem, který si umí dělat legraci i sám ze sebe. Ať už vysvětluje, proč si musí během večera několikrát stahovat nohavice svých úzkých kalhot, nebo když předvádí narcisistního klavíristu, či když posluchačům vysvětluje, proč občas zpívá v maďarštině. „To dělám vždy, když si nemohu vzpomenout na slova. Jednou v představení Dva na smetišti, kde jsem hrál s tátou, jsem improvizoval v jedné písni. Táta se na mě celou dobu díval a jen pokyvoval hlavou. Ale to mě učil on. Říkal, když nevíš slova, vymýšlej si. Lidi prd poznaj.“
Do své hravé nálady zatáhl i publikum. Poprvé, když posluchače nechal hádat, z jakého filmu je zahraný motiv. Vítězka Stáňa obdržela za svou znalost muziky detektivního žánru CD Identity. Druhá dáma pak získala jeho zpěvník. Během večera se diváci několikrát přesvědčili o tom, jak je vtipný a pohotový. „Znáte písničku Jíst, meditovat, milovat? Ano. Samozřejmě, protože je z mého alba. Kdyby se tu náhodou našel někdo, kdo ho ještě nemá, je ve foyer k dispozici posledních tisíc kusů. A kdyby došlo, Stáňa vám ho vypálí.“
V závěru koncertu předvedl, co vše se dá vyloudit na jeho klávesy a po prvním stand upu došlo na přídavek v podobně písně Správci osudů. Po něm posluchači opět tleskali ve stoje.
Lenka Pelcová
