Poprvé navštívil kasárna jako spíkr

RAKOVNÍK. Nedávná návštěva ministra obrany, avizovaná jako jeho první setkání s objektem, byla naplánována do všech detailů a času vymezeného pro sdělovací prostředky bylo jako šafránu. Prohlídka kasáren proběhla bez účasti novinářů stejně jako setkání se zastupiteli města a vedoucími odborů v obřadní síni radnice. Zástupci sdělovacích prostředků tak dostali jen krátký prostor, když ministr s doprovodem vyšel na chodbu před obřadní místnost. V té chvíli jsme zahlédli Martina Stropnického, jak se velmi přátelsky zdraví s rakovnickou občankou Zuzanou Novotnou. Ta nám následně prozradila, že se s ministrem zná ještě z doby, kdy se živila jako profesionální zpěvačka. Když jsme se na společná vystoupení Martina Stropnického zeptali, okamžitě odložil kamenný ministerský výraz a doslova roztál.

Před chvílí jste se přátelsky zdravil s jednou místní dámou. Údajně jste společně kdysi dávno vystupovali v Rakovníku i na dalších místech s armádním uměleckým souborem.

To je pravda. Během roku jsme s armádním uměleckým souborem absolvovali zhruba 340 vystoupení. Když odečtete nějaké volné víkendy a svátky, vychází vám, že jsme vystupovali skoro každý den dvakrát. To byla šílená šmouha večerů a občas i večírků. Zuzana byla jednou z našich zpěvaček. Já jsem měl vlastně krásnou vojnu. Konferoval jsem malou kapelu, která měla tři zpěvačky. Byly to všechno krásné vysoké holky. Blondýna, bruneta a černovláska. Když se objevily na podiu, vojáci vždycky spustili tak šílený ryk a povyk, že na to nikdy nezapomenu. Mohl jsem vlastně říkat, co jsem chtěl, protože vojáci stejně koukali jenom po těch zpěvačkách. Takže jsme spolu se Zuzanou prožili kus bláznivého života.

Prý jste měl v souboru i další slavné kolegy?

Střídal jsem Marka Ebena, po mně nastupoval Jan Čenský nebo Mirek Vladyka. Vzali vždycky někoho, kdo už zamlada býval známým hercem.

Takže vůbec poprvé jste rakovnická kasárna navštívil s armádním uměleckým souborem, a dnes to bylo podruhé?

Já si myslím, že to tak bylo. Máte pravdu, to jsem nedomyslel.

Pavel Sklenička

« Zpět