Žížeň Band přijel do Slabec s posilami z Ideal Bandu. Na snímku Míra Tovara (vlevo) a Petr Bláha.
19. ročník country festivalu se povedl, je čas chystat dvacítku
Prezident sní o Nohavicovi
SLABCE. „Když se patnáct stovek lidí zvedlo ze země a tleskalo ve stoje vynikajícímu výkonu Jitky Vrbové, běhal mi mráz po zádech. A to bylo třicet stupňů ve stínu,“ popisuje prezident festivalu Dobře utajená country největší zážitek letošního 19. ročníku. Skvělé bylo i dopolední vystoupení nestárnoucích Schovanek, velmi zodpovědně se na Slabce připravili domácí kluci z Žížeň Bandu a obdivuhodní byli i legendární KTO, kteří přijeli do Slabec vůbec poprvé v historii festivalu. „A na závěr to rozjel na plné pecky Petr Kocman. Když půl hodinu před půlnocí běhal s elektrickou kytarou po louce mezi lidmi, byl to opravdu nářez, jak má být,“ popisuje Vladimír Škrlant. Zároveň už se mu v hlavě honí plány nad dramaturgií festivalu s pořadovým číslem dvacet.
„Devatenáct ročníků máme za sebou. Jsem hrozně rád, že z naší původní sestavy zůstává stále to zdravé jádro v podobě mé dcery Kateřiny, dnes Svobodové, a Jirky Perglera. A taky většina sponzorů mi zůstává věrných, za což mají můj obdiv. Už deset let nám hodně pomáhá s celostátní propagací i Country radio a dvanáct let spolupracujeme s moderátorkou Dášou Mudrovou. Stálicí týmu je vlastně i zvukař Petr Elznic a jeho bratr Michal, který tradičně staví podium. Skvělá je i spolupráce s obcí,“ vypočítává Vladimír Škrlant hlavní organizační pilíře festivalu.
K nečekaným překvapením letošního ročníku patřila návštěva dvojníka Michala Tučného. „Jmenuje se Rosťa Fišer a má v Plzni revival. Je svému vzoru hodně podobný, stejně se obléká a má dokonce i skoro stejný hlas. Když se tu objevil, lidi se s ním fotili a někteří dokonce se ptali, jestli to není fakt sám Michal. Že podobně jako Elvis Presley možná nikdy neumřel a je tu s námi dál. Rosťa sem přijel hlavně proto, aby nám předal svoje DVD a udělal nabídku na další ročník. Jenže takových tipů já dostávám každý rok stovky,“ říká Vladimír Škrlant. Na Dobře utajené country by chtěl hrát prostě každý, takže výběr účinkujících na jubilejní dvacátý ročník nebude snadný. „Už jsme tu měli úplně všechna největší jména českého country a folku. Měl jsem možnost je všechny osobně poznat. Při těch setkáních člověk vidí, že čím víc toho člověk umí, tím je skromnější a pokornější. Bohužel, platí to i obráceně. Měli jsme tu bohužel i některé hvězdy, kteří se tu chovaly tak, že už si tady nikdy nezahrají. Chceme tady jenom ty, kteří dokáží přispět k pohodové atmosféře. Jak říkám, už tu byli všichni. Vlastně až na jednoho. Toho úplně nejslavnějšího písničkáře jsme tu ještě neměli, ale teď, v souvislosti s přípravou dvacátého ročníku, už s ním jednáme a zdá se to být na dobré cestě,“ prozrazuje Vladimír Škrlant svůj sen o Jarku Nohavicovi. Dvacátý ročník festivalu by měl být dvoudenní. „V pátek dáme prostor hlavně domácím kapelám a v sobotu uděláme výběr toho nejlepšího, co jsme tu kdy měli. Bohužel, řada lidí, kteří tu hráli, už není mezi námi nebo už prostě nevystupují. Takže na ně alespoň zavzpomínáme,“ uzavírá Vladimír Škrlant.
Pavel Sklenička
