Slavnostní přípitek při oslavách prvního výročí kavárny Dobrá mysl pronesl Pavel Baron, uživatel týdenního stacionáře Dobromysl.

Zakladatelky Společenství Dobromysl Daniela Kederová (vlevo) a Monika Nosková.

Klienti stacionáře rádi roznášejí pivo a povídají si se zákazníky

Kavárna oslavila první narozeniny

SRBEČ. Tahle kavárna by i z workoholika udělala kavárenského povaleče. Ve zdech barokního statku a pod klenutými stropy se krásně sní, nad vůní kávy sladce rozjímá a celý statek, jemuž vtisklo Společenství Dobromysl omamně vlídnou a útulnou podobu, vás nabíjí silnou energií. Kavárna v Srbči, která je zároveň informačním a kulturním centrem, oslavila minulé úterý první narozeniny. Připít jí přišli přátelé Dobromysli, uživatelé stacionáře, kteří zde v rámci terapie obsluhují, i štamgasti, bez nichž by kavárna nefungovala.

Kavárna Dobrá mysl byla pro srbečské společenství dlouhé roky jen nedostižným snem. Plnit se začal až ve chvíli, kdy na projekt získalo dotační podporu z programu Leader. Jenže ani tehdy ještě nebylo vyhráno. Celou stavební úpravu tří přízemních místností statku a následné kompletní vybavení muselo nejprve zafinancovat ze svého. Jelikož to byla nemalá částka, začátek prací se dlouho oddaloval. Nakonec kavárnu zachránily čtyři rodiny, které Společenství Dobromysl peníze na předfinancování půjčily.

„Za sebou máme první rok, za který tu proběhlo šest výstav amatérských i profesionálních umělců, tři přednášky, jedna beseda, osm koncertů, a to nepočítáme veškeré koncerty pana doktora Hejcmana, který tu během sobot velmi často hrál na kytaru a vytvářel hezkou atmosféru. Dále tu proběhla dvě divadelní představení pro děti a zažít jste u nás mohli i vánoční jarmark,“ připomněla Monika Nosková úctyhodný počet společenských akcí, které se v kavárně za jediný rok uskutečnily.

Kulturní a informační centrum nejenže láká do Srbče turisty a návštěvníky, ale také velmi pomáhá klientům stacionáře Dobromysl. Díky tomu, že v kavárně pravidelně obsluhují zákazníky, jim stouplo sebevědomí. „Kavárnu jsme budovali s tím, že jsme si přáli, aby se časem stala kulturním místem, které bude zdejší občany spojovat a bude je těšit sem chodit. A zároveň jsme chtěli, aby nám pomohla propojit svět zdravotně postižených se světem zdravých lidí. Doufáme, že se nám obojí podařilo,“ říká Monika Nosková.

Uživatelé stacionáře práci v kavárně milují. Ostatně to při oslavě sami přiznali. „V kavárně mě baví točit pivo a dávat lidem kafe. A nejlíp mi jde točit limonádu, pivo mi někdy nejde. A na zahradě nemám rád práci s lopatou,“ rozesmál všechny Pavel a dal tak za pravdu Monice, která zmínila, že uživatelé stacionáře vytvářejí v kavárně pohodu a krásnou atmosféru. Renek, další z klientů, zmínil, že ho moc baví nosit nápoje a jídlo, a Petra doplnila, že je moc ráda, když si s nimi lidé v kavárně povídají.

„Naši kamarádi tu pracují od pondělka do pátku, v pátek už to bývá náročnější, protože jezdí domů, ale jinak je tu můžete potkat od dvanácté do šestnácté hodiny. Časem bychom chtěli, možná se nám to podaří už tohle léto, aby tu mohli pracovat i o víkendech,“ dodává Monika Nosková. Po slavnostním přípitku byla zahájena výstava fotografií Petra Hrni, o níž se dočtete v příštím vydání.

Markéta Hartlová