Falešná ozvěna křtí. Zleva Milan Gebhart (saxofon, klávesy), Michal Beneš (saxofon) (za ním basista Lukáš Polan), Jan Šulc, Ben Falflík (bicí). Do záběru se nevešli Vráťa Kubita (perkuse) a kytarista Marek Švelch.
Falešná ozvěna pokřtila Budoucnost vzdálenou
Samý hezký věci z pódia
Je to tak tři roky zpátky. Na malém sále rakovnické Bulovny je poslední leč. Muži hrajícímu na „samohrajky“ sekundují dva mladíci. Jeden na kytaru, druhý na saxofon. Občas i zpívají a svým hudebním projevem dávají kolovrátkovému zvuku kláves šmrnc a náboj. Počínají si skromně a baví je to... (Střih.)
V pátek 1. března v půl jedenácté večer je v klubu DDM plno. Předskokani Zdavu mají už svoji hodinu slávy za sebou. Úlohu rozehřívače splnili na jedničku. Na pódiu je teď kompilát muzikantů a kamarádů. Sál s nimi společně haleká: „Hrááje vám ozvěna, fáálešná ozvěna...“ Ne protestsong, ale píseň pro všechny, co si chtějí užít pěknou chvilku. Diváci mají radost, protože hlavní protagonisté, o kterých se v písni zpívá, jsou také veselí. Rakovnická kapela Falešná ozvěna křtí svoje první CD.
Pro skupinu teenagerů je nazvané více než příznačně: Budoucnost vzdálená. Po několika přehraných kouscích přichází hlavní akt večera. Na pódium přichází kmotra – ředitelka rakovnické ZUŠ Libuše Podaná a kmotr – frontman Zdavu a místostarosta Jan Švácha. „Já bych spíš než Budoucnost vzdálenou chtěla připomenout nedávnou minulost. Vidím to jako dneska, když se ke mně přihlásil na piáno šestiletý Milan Gebhart. O Michalu Benešovi nemluvě. Dlouho jsme si mysleli, že neumí mluvit a dneska tak pěkně zpívá,“ vtipkovala ředitelka ZUŠ evidentně pyšná na svoje svěřence. Její spokojenost je na místě. Až na perkusionistu Vráťu Kubitu prošli všichni líhní rakovnické „Lidušky“. Muzikou, kterou produkují, dělají svojí „alma mater“ živoucí reklamu.
Po ceremoniálu se rozezní i titulní píseň alba. Je čas vnímat, čím Falešná ozvěna okouzluje svoje posluchače. Na první pohled vás napadne, že kdyby chtěl někdo vytvořit prototyp nekontroverzní, pozitivně naladěné, „slušňácké“ kapely, hrající současný rockový mainstream, nemusel by složitě hledat a kombinovat. V Rakovníku (dílem náhody) taková kapela je a pěkně pohromadě.
Jen zdánlivě na sebe strhuje svoji pozornost Honza Šulc (kytara, zpěv, slovo) a saxofonista a zpěvák Michal Beneš (známá dvojka z úvodu textu). Stejně jako na fotce z bookletu, kde nikdo nevybočuje z řady (ani velikostí), dělají všichni maximum pro úspěch celku i na pódiu. Dobrá souhra, úsměvy, bez afektů a extravagancí. Stejně lahodně a nenuceně jako image kapely působí i autorská muzika a texty písniček. Na desce jich naleznete 12 (bez intra a outra) a všechny by si svým zvukem (byť nahraným v amatérských podmínkách) zavdaly i s jejich slavnějšími vzory. „Hodně mi to připomíná Chinaski,“ zaslechl jsem na chodbě srovnání. A proč ne. Třeba i Mňágu. Ať už připomíná Falešná ozvěna kohokoliv, je jasné, že tihle kluci to vzali za správný konec. Z pódia od nich padají „samý hezký věci“ a to je dnes více než potřeba. Jestli je jejich Budoucnost vzdálená první nebo poslední deskou, je teď úplně jedno.
Sláva Vaic
