Jiří Holopírek

Pivovarská legenda odešla

Pivo značky Bakalář zůstane pro mnohé z nás už navždy spojeno se jménem rakovnického sládka Jiřího Holopírka. Narodil se 21. dubna 1939 v Jihlavě. V roce 1958 absolvoval střední průmyslovou školu potravinářských technologií, obor technologie piva a v tomtéž roce dostal tzv. umístěnku do pivovaru v Krušovicích, do jehož správy v té době patřil i pivovar v Rakovníku. Právě sem byl čerstvý maturant vyslán na zkušenou. Tehdy sice bydlel ještě v Praze, ale v Rakovníku na Zátiší žili jeho babička s dědou, takže se měl kam uchýlit. Do Rakovníka se vrátil i po vojně, kterou absolvoval v letech 1959 až 1960. Jiří Holopírek prošel v pivovaru všechny možné profese a začínal doslova od píky. Byl sladmistrem, po té sklepmistrem, v letech 1970 až 1982 podsládkem a od roku 1982 do roku 1995 sládkem.

V pivovaru zažil dobré i zlé časy. V roce 1995 se dostal pivovar do soukromých rukou. Během dvou let spadl výstav ze 140 tisíc hl na nulu a v květnu 1997 byl provoz uzavřen úplně. Pan Jiří Holopírek prožíval toto smutné období velmi těžce a v roce 1996 odešel do předčasného důchodu. Nechtěl se podílet na hořkém konci. „Nechci být sládek – zavírák,“ říkával.

V následujících letech byl přizván jako konzultant i k několika marným pokusům pivovar znovu oživit. Obnovení výroby po roce 2004 ho potěšilo a největší radost měl, když do pivovaru nastoupilo nové vedení v čele s Ing. Pavlem Gregoričem. „Když jsme začali se znovuvzkříšením rakovnického pivovaru, konzultovali jsme věc mimo jiné i s panem Holopírkem. Bylo pro nás totiž důležité, jak to vidí on. Zvali jsme ho do pivovaru pravidelně a rádi jsme mu ukazovali všechno nové, co se rozjíždělo. Bylo vidět, jak ho ty změny k lepšímu těší,“ vzpomíná Draha Pittnerová. Bez vaření piva nezůstal pan Holopírek ani v důchodu a vařil si doma ve sklepě v improvizovaném minipivovárku pivo pro potěšení.

Pan Jiří Holopírek starší zemřel po delší nemoci 7. ledna 2013, ale jeho štafetu v rakovnickém pivovaru převzal jeho mladší syn Radek už před téměř dvěma lety. „Práce byla pro tátu vždycky na prvním místě. V pivovaru jsme i bydleli, takže volba, čím budu, byla úplně jasná. Táta strávil v rakovnickém pivovaru 38 let. Když jsem sem nastoupil já, měl z toho ohromnou radost. Spoustu věcí jsme spolu konzultovali. Bude nám všem chybět,“ říká Radek a jakoby mluvil za všechny pivní znalce a milovníky dobrého piva.

Pavel Sklenička