Věra Špinarová stále plní sály a stále skvěle zpívá.

Pochopitelně nechyběla píseň Jednoho dne se vrátíš

Špinarová opět pro plné KC

RAKOVNÍK. „Jsou tu nějaký mužský?“ Zeptala se po prvních dvou skladbách Kosmická láska a Měj mě rád do publika Věra Špinarová. Po slabé odpovědi – ano – pokračovala: „Málo, hm. Na mě chodí většinou ženský... Který vypadaj jako já... Tak dobře.“ Tím hned zpočátku dokázala pobavit publikum, které s ní ostatně „šlo“ celý koncert.

Do Rakovníka zavítala tato skvělá zpěvačka s nezaměnitelným a úžasným hlasem po dvou či třech letech (na tom se nedokázala shodnout s publikem) ve čtvrtek 29. listopadu. Prozradila, že vždy milovala chlapy: „Měla jsem je ráda a budu je mít ráda, hodně toho pro mě v životě udělali a já pro ně taky.“

O Věře Špinarové se dá prohlásit, že je s hudbou spjata celý život. Od sedmi let hrála na housle, zhruba ve třinácti přešla na kytaru a začala si i skládat písničky. Ve čtrnácti se přihlásila do soutěže a v ostravském rozhlase jí nabídli, aby nazpívala zkušební snímky. Účinkovala na čajích a v osmnácti letech, když přišel do skupiny Majestic Ivo Pavlík a poté založil vlastní kapelu, začala s ní zpívat profesionálně. Podobně jako hudba ji téměř celý život provází i jméno Pavlík. Dnes už to je její syn Adam, který ji se svou kapelou doprovází.

Vedle známých písniček jako A já tě závidím, Meteor lásky, Já mám ráda boogie, zazněly i některé novější a ne tak ohrané. Jednou z nich byla i skladba Je nám dáno, o níž prozradila, že ji má moc ráda, neboť hudbu složil syn Adam a doprovází ji jeden z posledních textů, který pro ni napsal textař Pavel Vrba.

Vedle toho, že sdělila publiku vše, co chtěla, reagovala vtipně i na momentální podněty: „Vy jste se na mě tak strašně tvářili, že jsem z toho úplně na nervy... To si zvyknete. Fotíte mě? Chce si mě ještě někdo vyfotit? Tyhle věci mi nevadí, už jsem si na to zvykla...“

Posluchači se od ní dozvěděli i to, že příští rok vyráží s kapelou na nové koncertní turné, na něž si v současnosti připravují nový repertoár, či to, že od posledního rakovnického koncertu vydala DVD z Lucerny, trojcédéčko s výběrem nejúspěšnějších písniček. „Především jsem však hrdá na to, že jsme sem s Adamem přivezli nahrávky, které jsem natočila v roce 1994. Dokonce tam jednu písničku zpívám s Citrónama. To si kupte. Sice je tam jen jedna známá písnička, ale jinak to je fakt jako dost dobrý.“

Před přestávkou navnadila posluchače na druhou část skladbou Já mám ráda boogie a zhruba po patnácti minutách se opět objevila na pódiu v jiné černé, volné tunice. Pochopitelně nemohla chybět skladba, na níž většina posluchačů podvědomě čekala – Jednoho dne se vrátíš. Zazněla až v samotném závěru, poprvé ji Věra Špinarová nazpívala v pětadvaceti letech. Když jsem se jí v rozhovoru zeptala, zda tehdy věděla, o čem zpívá, odpověděla mi, že asi nikdo neví, o čem ten text je. „Je napsaný tak, že přitahuje lidi, ale každý si mezi řádky najde, co chce. Sešla se zde úžasná, těžká a chytlavá melodie Ennia Morriconeho dohromady s textem a lidi stále oslovuje. Má zvláštní osud – hraje se na pohřbech i na svatbách.“

Lenka Pelcová