Martin Štengl (s kloboučkem) nemusel ani scházet z pódia. Z dechové sekce Taky Fanky se jen přidal ke kolegům z FBB (zleva Marcel Ibl a Honza Šiler).

V Domě osvěty hráli TakyFanky a FBB

Nejdřív pro bohatý, pak pro chudý

RAKOVNÍK. Snad jedinou výtku lze mít k jinak skvělému večeru. Ačkoliv na plakátech stálo, že během Bluesového večera v domě osvěty vystoupí nejdřív Film Blues Band (FBB) a následně TakyFanky (TF), bylo to přesně naopak. Za dramaturgický lapsus zaplatil FBB nižší diváckou účastí a TF menším počtem tanečníků na parketu. To nesouvisí s výkonem kapel. Obě hrály s velkou chutí a skvěle.

Celý večer měl ještě jedno pozitivum. Pokud někdo tvrdil, že novém osvěťáku není možné vytvořit dobrý zvuk (i autor těchto řádek patřil k podobným škarohlídům) „firemní“ zvukař TF Zbyněk Mištěra předvedl, že to lze. „Na začátku mě to trošku trápilo, ale pak si to nějak sedlo,“ připustil skromně po první polovině koncertu Zbyněk. Že je zvuk v pořádku i nahoře, dávali najevo od samého začátku i samotní muzikanti. Dvanáctičlenná funky parta se koncert od koncertu posouvá mílovými kroky k dokonalosti. Nesází jen na kvalitní hudební soustrojí, ví, že k funky parádě patří i správný ohoz, barvy a pohyb. Zkrátka cirkus s muzikou, která vás zvedne ze židle. Čahoun Martin Štengl na sebe definitivně vzal úlohu majáku, nenuceného baviče a frontmana (byť stojí v druhé lajně). Ivanka Sršňová zase zpívala tak, že vám (zvlášť v pomalejších kusech) vyrazí husina až na zádech. O dalších muzikantech nemluvě. TakyFanky zkrátka nemají slabé místo.

Mít na repertoáru vlastní autorské kusy, mohou zítra vyrazit na evropské turné. Jenže: a v tom je jejich síla. Oni chtějí dobře hrát písně svých vzorů (stále převládají písně Tower Of Power). Baví se při tom a své nadšení přenášejí na diváky. Když se podíváte na webovky TF, zjistíte, že s počtem vystoupení roste i počet skladeb na playlistu. „Jednou v týdnu zkoušíme,“ prozradil nám lídr Tomáš Franěk. Kdo někdy hrál v dvanáctihlavém tělese, ví, že sejít se každý týden v plném počtu, nutně znamená, že kapelu netěší jen koncerty, ale samotný vznik skladeb. Přijďte si od nich dobýt baterky o Jazzové vánoce.

Po „nářezu“ TF neměl lehkou pozici nastupující Film Blues Band. Avšak hoši už mají také něco za sebou a nezklamali. Za zvukařský pult tentokrát usedl David Mařík a se zvukem si poradil stejně dobře jako jeho předchůdce.

„Slyšeli jste hudbu z amerických bulvárů, hudbu pro bohatý. Teď uslyšíte hudbu pro prostý lid,“ sršel hned od začátku nenapodobitelným vtipem zpěvák, harmonikář a oficiální majitel blues bandu Pepa Šiler. Pak už následovali známé pecky, z nich stojí za vypíchnutí Píseň o Lao´C, Blues o Kajínkovi a sarkastická Jsem starý a mám se špatně. V úloze „bluesového důchodce“ se frontmanu Pepovi evidentně líbí i mimo pódium. V kuloárech jsme zaznamenali jeho výrok: „Aparátek na foukačku jsem si přivezl na svojí kárce. Kdybych jel autem, nemohl bych si dát ani pivo.“ Na rozdíl od textu písně to vypadá, že Pepa i celá kapela jsou úplně v pohodě.

Sláva Vaic