Dobrá zpráva, špatná zpráva

Devětadvacátý říjen se už navždy zapíše do dějin rakovnického gymnázia jako černé pondělí. Městem se rychlostí blesku rozšířila zpráva, že student bodl do zad svoji učitelku. Šokující zprávu k večeru alespoň částečně vyvážila zpráva dobrá. Pedagožka je mimo ohrožení života.

Všichni jsme se začali ptát. Jednalo se o promyšlený, chladnokrevný čin nebo akt zoufalství, spáchaný v afektu? Jak je možné, že se to stalo na gymnáziu? Škole, kterou od nepaměti navštěvují vybraní žáci? Která patří k rodinnému stříbru Rakovníka.

Odpověď nám nedala ani média, jejichž titulní strany začal rakovnický příběh plnit, ani policie. Ta o případu nesmí vzhledem k nezletilosti žáka informovat. Na vlastní kůži jsme se mohli přesvědčit, jak bezzubý je tzv. náhubkový zákon. Aniž novináři napsali jméno studenta a napadené profesorky, díky mobilním a sociálním sítím víme všichni, o koho jde.

Jména však nejsou podstatná. Důležité je najít odpovědi na otázky, proč k napadení došlo? Bylo ojedinělým činem? Nebo může k něčemu podobnému dojít znovu? I na škole, kde bychom to nečekali? Příčiny incidentu hledá i ředitel školy Luděk Štíbr, kterého jsme v pátek navštívili. „Nerozumíme tomu. Nejsme si vědomi žádné chyby. Čekáme na výsledek vyšetřování,“ krčí nevěřícně rameny. Jeho rozpakům se nelze divit. V lednu proběhla na škole hloubková inspekce. Nebyla shledána žádná pochybení. Naopak, práce výchovného poradce byla oceněna.

Pro školu je důležitým okamžikem, že ji navštívil otec studenta. Řekl, že z pohnutek svého syna osobně neviní ani školu ani napadenou profesorku. Otec sám je absolventem rakovnického gymnázia.

V souvislosti s případem řada z nás mimoděk zavzpomínala na svoje školní léta. Na kantory, u kterých jen vyslovení jejich jména vytvářelo i u silných jedinců žaludeční nervózu. Nabízeli většinou pot a slzy, nepřipouštěli diskuse a výsledků u svých svěřenců dosahovali často nekompromisními metodami. Oč více jste je nemohli vystát během školní docházky, o to laskavěji jste na ně (díky nabytým vědomostem) vzpomínali při studiích na vysokých školách. Ani rakovnické gymnázium nebylo (někdo by řekl, zaplaťpánbůh) na svérázné ikony profesorů skoupé.

Dnešní mladá generace je však nastavena na trochu jiný „level“. Díky internetu mají v leckterých oborech větší znalosti než učitel, chtějí polemizovat, vyvolávat diskuze. Často mají ambiciózní rodiče, kteří chtějí, aby stejně úspěšné byly i jejich děti. Při každému neúspěchu už pro ně škola není hrou, ale stává se peklem.

O studentu víceletého gymnázia, který v pondělí bodnul v kabinetě (bez dalších svědků) svoji učitelku víme, že byl prototypem dobrého, bezproblémového žáka. O to těžší je spekulovat, co jej k činu přivedlo. To musí vyšetřit policie, psychologové a lékaři. V tuto chvíli je dobrou zprávou, že paní profesorka se po uzdravení vrátí do učebního procesu. Špatnou zprávou je, že v její třídě bude pravděpodobně chybět jeden nadějný žák.

Sláva Vaic