Lánská klubovna je bohatě vybavena různými stolními společenskými hrami.
Mejdany a alkohol jsou tabu
LÁNY. Kde se na vesnicích nejčastěji schází mládež? V autobusových zastávkách. A většinou z toho starší obyvatelé nejsou příliš nadšení. Jenže co mají mladí dělat, když nemají žádné jiné útočiště? V Lánech už tento problém řešit nemusí. Od soboty mají svoji klubovnu.
„Sice naše skupina nepatří k zastávkové partě, ale také nám tu chybělo místo, kde se scházet. Žádná kavárna nebo čajovna tu není, takže jsme se v podstatě scházeli všude a nikde. Nejčastěji jsme bývali na plácku vedle náměstí, kam jsme chodili hrát kriket nebo posedět na louku. Ale je to hned na náměstí, tak to také nevypadalo kdovíjak dobře,“ říká Zuzana Mocsonokyová.
Když tedy zastupitelé mladé oslovili s nabídkou, že by mohli mít, pokud se do projektu aktivně zapojí, svoji klubovnu, přivítali to s nadšením. „Rádi jsme se toho chopili. Prostory v suterénu školky obec vyklidila, dala předělit příčkou, takže v jedné části vznikla posilovna a v druhé volný prostor pro klubovnu. Paní Drastilová ze zastupitelstva pak přišla s tím, že Nadace O2 vypisuje druhé kolo grantového řízení a že bychom si mohli podat žádost. Žádost sice byla docela složitá, ale protože nám s ní hodně pomohla, měli jsme projekt zpracovaný dobře a nakonec nás vybrali,“ vysvětluje Zuzana.
Od nadace získali peníze na nákup vnitřního vybavení. Jak by měla klubovna vypadat, z počátku neměli jasnou představu. „Netušili jsme, co by se sem všechno mohlo pořídit. Ale díky tomu, že jsme se zapojili do grantu, jsme si všichni sedli a dali dohromady naše představy. Každý si řekl, co by tu chtěl, a z toho jsme pak při psaní žádosti vycházeli. Pod projektem jsme podepsáni čtyři, ale jinak je nás skupina přibližně deseti lidí, kteří se scházeli při brigádách, malovali to tu a uklízeli,“ popisuje David Jirava.
Klubovna je pro širokou veřejnost, takže do ní mohou chodit i ti, kteří nepřidali ruku k dílu. „Je pro kohokoli, není tu ani žádné věkové omezení. Můžou sem chodit i mladší děti. Naše skupina tu bude mít na starosti dozor. Každý den tu musí někdo z nás být a hlídat, aby se tu nedělo něco, co nemá. Máme provozní řád a tím se musí každý, kdo tu chce být, řídit,“ přibližuje David Jirava. Alkohol a cigarety jsou tu tabu. Stejně tak divoké mejdany s hlasitou hudbou, protože nad klubovnou je byt.
„Líto nám to není. Tím, že to tu budeme mít na starosti, se na to díváme trochu jinak. S přísnějšími pravidly to pro nás bude jednodušší uhlídat. Hlasitou hudbu tu sice mít nemůžeme, ale promítání a různé přednášky nejsou problém. S těmi určitě počítáme,“ říká David.
Suterénní prostory sice mají jen malá okna, a tak se tu musí neustále svítit, ale neznamená to, že by klubovna nebyla útulná. „S vymalováním stěn nám pomohla Lucka Poštová, která studuje na výtvarné škole, a Zlata Pokorná, obec nechala položit lino, pak jsme z grantu zaplatili osvětlení, nový nábytek a stolní společenské hry. Ještě tu bude kus kuchyňské linky s dřezem. Máme tu i stolní fotbálek, ale ten není v našem vlastnictví jen v zápůjčce od majitele. Samozřejmě, že se v létě nebudeme zavírat jen tady, budeme pořád chodit ven, ale v zimě to bude výborné,“ uzavírá Zuzana.
Markéta Hartlová
