Čiko je doma. Šťastný je malý Tobiáš i celá rodina Polívkových.
Čiko už zase troubí na trumpetku
RAKOVNÍK. Majitelé domácích zvířat dobře ví, co to znamená, když jim náhle odejde jejich svěřenec. Citová vazba bývá tak silná, že působí jako ztráta nejbližšího člena rodiny. Podobná rána zasáhla rodinu Polívkových ze Zátiší. Předminulou sobotu jim ulétl papoušek a zhroutil se pro ně svět. Neztratili však hlavu a pro záchranu svého Čika rozjeli nebývalou záchrannou akci.
„Bylo strašné vedro a s manželkou jsme odpočívali na terase. Čika jsem vzal i s klecí ven. Nevšiml jsem si pootevřených dvířek. Vítr s nimi bouchl, Čiko se lekl, nabral výšku a uletěl,“ líčí nám majitel Ladislav Polívka. Teď už je klidný. Díky dobrým lidem je papoušek opět mezi svými. Sedí na ruce syna Tobiáše a hraje si s oblíbenou trumpetkou. Její zvuk dokáže věrně napodobit. „Ještě radši má barevné fixy. Někdy je i rozkouše. Snědl nám i bonbon s griotkou a pak půl dne spal,“ směje se sedmiletý Tobiáš.
Rodištěm zeleně zbarveného Čika je Borneo a pro svoji přátelskou povahu členům rodiny doslova přirostl k srdci. „Ke každému se chová jinak. Křičí, směje se, má i svoje nálady. Je to naše třetí dítě,“ říká pan Polívka.
O to těžší bylo se za Čikem dívat, když se osudovou sobotu vznesl a zamířil směrem k Albertu. „Ihned jsme se za ním se ženou vydali. Měli jsme i jednu horkou stopu. Pátrali jsme do setmění, ze soboty na neděli jsme nespali, co kdyby se Čiko vrátil,“ vzpomíná majitel.
Stejně usilovné pátrání pokračovalo i v neděli. „Ztrátu jsme nahlásili na městskou policii, rozvěsili jsme letáčky po celém Rakovníku, házeli lístky do schránek, ptali se lidí, volali, troubili na trumpetku, možná si někdo myslel, že jsme se zbláznili, nám to bylo jedno. Věděli jsme, že čas hraje proti nám. Čiko se v přírodě neumí ani napít vody. “
Po bouřce z neděle na pondělí se šance na záchranu papouška ještě zmenšily. „V pondělí jsme ještě dali upozornění do Raportu. Nedovedete si představit to štěstí, když nám v úterý ráno zazvonil telefon od městké policie, že Čiko je živ a zdráv,“ nezakrývá pohnutí Ladislav Polívka.
Na druhém konci telefonu byl Antonín Rojík. V neděli se vracel z chaty do bytu v Poštovní ulici. Na chodbě u otevřeného okna jej čekala návštěva v podobě smutného Čika. I když se pan Rojík opeřence obával, neztratil duchapřítomnost a vzal ho k sobě do bytu. Papouškovi podal vodu a v Tescu mu koupil to nejdražší krmení. V úterý ráno šel nález nahlásit na městkou policii.
„Panu Rojíkovi jsme za to, jak se zachoval, nesmírně vděčni. I když nechtěl, po zásluze jsme jej odměnili. Chtěli bychom poděkovat i městké policii a vůbec všem dobrým lidem, kteří nám při záchraně Čika pomáhali,“ uzavírá šťastný návrat papouška Ladislav Polívka.
Sláva Vaic
