Jan Švácha, Bára Podaná a Martin Janoušek (s trombonem) aneb útočná formace jedenáctky Z davu.

Jedenáctka Z davu křtila desku, přijel Váša a Zdarr

Radost v klubu až do rána

RAKOVNÍK. Podium domu dětí a mládeže není z největších. Přesto se na něm v průběhu pátečního večera tísnilo až jedenáct hudebníků s nástroji a v době křtu ještě dva kmotři navrch. Pro kapelu s názvem Z davu je takový nával zcela na místě. Jenže podobně plno měli i na sále. Kolem půlnoci byla na pokladně utržena vstupenka s číslem 136. Za sto korun jsem tak společně s lístkem získal i cédéčko s názvem Radost. A měl jsem ji.

Kapela Z davu, kterou tvoří jedenáct hudebníků, připomínala na podiu fotbalový tým ve stísněné šatně. V brance (za bicími) to celé odzadu dirigoval Lukáš Let, po levici měl jako stopera basáka Martina Nezbedu a za klávesami komponistu většiny skladeb Leoše Janouška. Hrající kapitán. Vpravo kytarista a hlavní textař Gabriel Pleska, který s dechaři Honzou Šilerem, Petrem Šmidrkalem a Martinem Janouškem připomínají pracovitou zálohu, kterou podporuje ještě ofenzivní bek Martin Březina (akordeon). A pak je tady frontlajna neboli útok: Na hrotu se střídá Honza Švácha s levým křídlem Bárou Podanou, napravo Václav Terč (perkuse, vokály).

A první poločas může začít. Koncert má bohužel tři třetiny, takže v tom mám trochu hokej. Začíná Zdarr. Jejich alternativní folk s prvky světové a lidové hudby se evidentně líbí. Dva akordeony, djembé obsluhované jako bicí souprava, saxofon nebo klarinet. Ve finále zahrají i jednu píseň z repertoáru Z davu a publikum to kvituje . Po náročné přestavbě a zvukové zkoušce (zvučí Petr Elznic) nastupuje na podium hlavní jedenáctka večera a postupně přehrává většinu písní z nové desky. Zhruba v polovině setu přicházejí na podium Petr Váša a Zdeněk Souček ze Zdarru a společně křtí desku rakovnickým pivem. Bára nabízí vincentku, kterou léčí hlasovou indispozici, ale nakonec si nápoj šetří na hlasivky. Jako host si Dívku s knírem přijde zazpívat bývalá zpěvačka Z davu Alena Bradáčová. Náramně si to užívá a je velká škoda, že nezpívá nikde nastálo. Hlas jako zvon.

Pak ale k velkému překvapení publika dochází k prvnímu regulérnímu střídání. Do šatny jde na vlastní žádost basák Martin Nezbeda a nastupuje Luboš Polan (Kampanus). „Je to takové symbolické předávání vesla,“ glosuje Honza Švácha, ale mimo podium to nikdo nechce moc rozmazávat, takže na jak dlouho si Martin dává pauzu, nevíme.

Švácha ještě stihne z podia několikrát poděkovat rakovnické zušce. „Vlastně všechno dobré, co v kapele máme, pochází ze ZUŠ. Leoš učí v ZUŠ, dechovou sekci jsme převzali z Kix Bandu ZUŠ, Lukáš Let se vyučil bubeníkem v ZUŠ, zkrátka většina našich členů byla zušlechtěna v ZUŠ. A zpěvačku máme přímo od ředitelky ZUŠ, je to její dcera. Chudák pantána BezZušek, ten to musel mít těžký,“ žertoval Švácha.

Kapela končila své vystoupení rozvernými skladbami Podivnej refrén (o kolečko víc) a Útěk (rou rou) a musela pochopitelně přidávat, takže na brněnské Ty Syčáky Petra Váši připadla 24. hodina. Kdo vydržel do konce, nelitoval. Váša je stále neuvěřitelně vtipný, vitální a originální. Část lidí sice až do závěrečné půl druhé nezůstala, ale jakmile nastoupili na parket Z davu, bylo v klubu zase plno.

Pavel Sklenička