Bratři Nedvědi jsou opět spolu, mají nové CD a vyprodávají koncerty.

Bratři Nedvědi vyprodali rakovnické KC

Musíme prostě zahrát Stánky

RAKOVNÍK. Vyprodané rakovnické KC, dva bardi české folkové scény, co píseň, to známý kus. Takto by se dal do jedné věty shrnout koncert bratří Nedvědů, který se uskutečnil ve čtvrtek 1. března.

Slyšet před několika lety tuto dvojici pohromadě by nebylo možné, bratři se po letech společného koncertování rozešli. „Honza hrál sólo a já měl svou vlastní kapelu. Toto období trvalo deset let, ale teď jsme zase zpátky,“ říká František a Honza doplňuje, jak k tomu došlo: „Sešli jsme se v hospodě, párkrát jsme si zazpívali a začali zase spolu hrát. Tak to trvá beze změn a výkyvů do dneška. Pořád jen hrajem a hrajem, kdyby si člověk chtěl odpočinout, tak to pomalu nejde. Kapela je žádaná a na 99 % vyprodaná. To je pohoda až na to, že by člověk občas uvítal na měsíc, dva volno, ale my nemáme nic. I v červenci, kdy jsme si dopřávali odpočinek a hráli jen sporadicky, vystupujeme letos desetkrát.“

Když se bratrů zeptáte na mládí, vládne mezi nimi shoda jako v hudbě. „Vzpomínám si, že jsme se jednou doma poprali kvůli holce, ale jinak nic výrazného. Prostě jsme spolu žili, ale volný čas jsme trávili každý zvlášť. Každý z nás měl svoje mládí. Honza je svou povahou samotářský, takže chodil do lesů a na skály, zatímco my jsme hulili ve stanu,“ načne odpověď František a o rok starší Honza přikyvuje: „Opravdu jsme žili každý sám pochopitelně pod ochranou rodičů v naprosté jednoduchosti, svobodě a kráse písní táborových ohňů. Víceméně nám nevadila ani škola, dnes si vzpomenu maximálně na jednu učitelku, hlavní vzpomínky jsou na to, jak nám bylo dobře na Medníku.“

Přestože je o bratrech Nedvědech známo, že začínali v kapele Toronto, která se po určitém zúžení přejmenovala na Brontosaury, nebyl to jejich první hudební počin. První kapela nevznikla na Medníku, ale na Spořilově a jmenovala se The Three Long Fingers a byla bigbítová. Druhá – stejného hudebního směru – byla The Preachers. „Byli jsme mladí a měli jsme rádi bigbít asi jako každý v té době. Tak jsme se snažili dělat tento styl pochopitelně po svém. Zpívali jsme českou angličtinou, protože ji nikdo z nás neuměl, ale odposlouchanou jsme ji měli dobře,“ vysvětluje František. „Pak teprve přišlo Toronto, Brountosauři a období, kdy nás pohltil Spirituál kvintet a posléze zase jednoho po druhém vyplivl.“

Dnes už jsou bratři opět spolu a navíc mají za zády doprovodnou skupinu. Prý Stojící býci, nechal se na koncertu slyšet Petr Kocman (elektrická kytara). Dalšími „býky“ jsou Jaroslav Petrásek (bicí), Vojta Nedvěd (dvanáctistrunná kytara) a Milan Plechatý (kapelník, basák). Díky této sestavě si sál rakovnického KC užil skladby v podání obou bratrů, jako jsou Růže z papíru, Hlídej lásku skálo má, Igelit, Ptáčata, Kytka, Skládanka, Frankie Dlouhán. Ale František s Honzou se představili i každý zvlášť se svým repertoárem a prostor dostali i mladí členové kapely Vojta s Petrem.

Zazněly i nové skladby z CD Souhvězdí jisker, ale jak podotkl Honza: „Mnohdy přemýšlíme, co vynechat, abychom koncert trochu zúžili, ale ono to fakt nejde. Musíme prostě zahrát Stánky...“

Lenka Pelcová