Hektický život kolem jednoho symbolu Vánoc fotograficky
O loňském vánočním stromu
RAKOVNÍK. Někdy i nemoc může přinést něco pozitivního. Příkladem je i časosběrný snímek O vánočním stromě, který vytvořili Vladimír Skopal a jeho partnerka Jana Hamouzová. Vznikal během loňských Vánoc a přibližuje „život“ rakovnického vánočního stromku.
„Byl jsem nemocný se zády a nemohl jsem se ani hnout. Choroba sklátila i mou přítelkyni, takže jsme byli během adventu a vánočních svátků doma. Napadlo nás, že nafotíme zdobení vánočního stromu na náměstí, ale pak jsme si řekli, že bychom mohli přidat i jeho rozsvícení a nakonec to dopadlo tak, že jsme šest týdnů stáli u okna a fotili každý den života vánočního stromku,“ popisuje Vladimír Skopal.
Snímky jsou pracemi jeho přítelkyně Jany Hamouzouvé, on jen prý „sešíval“ dohromady zhruba dva tisíce fotografií, až vznikl šestiminutový film, který je dnes k vidění v „íčku“ rakovnické knihovny, kde jej pouští dětem, a dokonce i v KC.
Šlo prý o momentální nápad. „Už dlouho jsem se zabýval myšlenkou udělat nějaké časosběrné foto a najednou mi blesklo, že to bude strom. Foťák jsme postavili na stativ a ten přilepili k podlaze. Protože já jsem se nemohl ani hnout, Jája u toho stála a cvakala a cvakala. Nechtěli jsme nastřílet dvacet tisíc fotek a pak z nich vybírat, takže čekala celý den u okna. Díky tomu jsou zachyceny všechny zajímavé změny a momenty, třeba i to, kdy si pracovníci odskočili pro nějaký materiál. Stavění a zdobení stromu zabralo čtyři dny a po svátcích jen přijeli, udělali fik a strom byl během chvíle pryč.“
První čtyři dny to prý bylo velmi intenzivní fotografování a poměrně hektický byl i poslední den života stromu. Jinak je strom zachycen vždy ráno a večer. „Máme velkou výhodu, že na něj koukáme přímo z okna. A druhým šťastným momentem bylo to, že prakticky nesvítilo slunce. Kdyby tomu bylo jinak, nenafotili bychom téměř nic, protože by nám svítilo proti. Ale největší zázrak bylo počasí. Po rozsvícení stromečku napadl sníh a v závěru filmu je vidět, jak pomalu mizí. Takže ke vzniku tohoto snímku přispěla obrovská souhra náhod,“ pokračuje Vladimír Skopal.
Svůj díl práce na výsledném snímku sice označuje jako legraci, ale dát dohromady všechny fotky a vymyslet vše tak, aby na sebe dokonale navazoval děj i hudba, ho stálo hodně času a úsilí. „Ani nechci počítat, kolik večerů to bylo a kolik slz od monitoru, než jsem to dal dohromady. Byla to moje první obdobná zkušenost. Dříve jsem dělal video, takže jsem mohl použít videostřižnu, kterou mám, ale tato práce byla úplně jiná. V místech, kde běží snímky rychle, jsem použil staré klasické koledy, ale ve zrychleném tempu, aby byl sjednocený obraz i zvuk, ale od chvíle, kdy je to vážné (rozsvícení stromu) jsou už koledy v normálním tempu.“
Lenka Pelcová
