Jana Koubková připíjí Brass Bandu na zdraví a novému CD na úspěšnou cestu k posluchačům.

Jana Koubková pokřtila Brass Bandu Vraždy v českém rozhlase

desce žehnala bublifukem

RAKOVNÍK. Jsou umělci, mnohdy i zvučných jmen, co v Rakovníku pro nezájem posluchačů o lístky v předprodeji vůbec nevystoupili. A naopak. Existují tací, co kvůli přetlaku objednávek přiměli pořadatele k úvahám o přesunutí koncertu do sálu s větší kapacitou. Tím druhým příkladem je Jana Koubková. První dáma české jazzové scény vystoupila minulý pátek na předsálí Tylova divadla. Lístky došly už dva týdny před termínem. Pořadatelé proto chvíli koketovali s přesunem, ale nakonec kvůli zachování atmosféry jazzových večerů ponechali koncert na foyeru. A dobře udělali. V komorním prostředí vznikla neopakovatelná atmosféra umocněná i společnou komunikací mezi paní Janou, jejím kvartetem, publikem i domácími hudebníky z Brass Bandu.

Jana Koubková přijela v doprovodu čtyř talentovaných mladíků. Šéfem Quartetu je pianista Ondřej Kabrna (1976), profesor Konzervatoře Jaroslava Ježka, hrající též s Lubošem Andrštem a dalšími mistry. Janu Koubkovou doprovází i na akordeon a arabskou loutnu. Dalšími borci byli bubeník Jan Červenka a Jan Keller, střídající bezpražcovou baskytaru s violoncellem. Netradiční a variabilní obsazení nabídlo množství hudebních barev a stylů. Od jazzových standardů přes funky až po world music. Příjemným překvapením bylo i zařazení písně s textem Zdeňka Rytíře, kterou známe z repertoáru Golden Kids pod názvem Časy se mění.

Kromě autorských skladeb Jany Koubkové z nejnovějšího CD Mýdlové bubliny zazněly i skladby Bobby McFerrina, Chicka Corey, Duke Ellingtona či George Gershwina. Po téměř dvouhodinovém vystoupení zvládla Jana Koubková i křest cédéčka domácího Brass Bandu. Deska se dočkala požehnání slovem i bublifukem, který zpěvačka pohotově vytáhla z kabelky. Brass Band pak zahrál zhruba polovinu písní z nového cédéčka. Zazněly titulní Vraždy v českém rozhlase, Já spády zas bych měl, Jsem tvůj plus, pohřební song Blonďák s trumpetou nebo závěrečná Mám přání. Došlo jako obvykle i na humorné situace. Největší radost udělala kapele zásilka s fotografiemi doručená do šatny. Jeden z hudebníků, jakmile uviděl své jméno napsané na obálce, poznal, že se jedná o písmo učitelky z první třídy a hned se začal pídit v sále. Třídní byla nakonec přímo během koncertu zpovídána a musela vyprávět, jaký byl žák a jaký měl vztah k děvčatům.

Vydařený večírek ukončila pozvánka na Jazzové Vánoce, které se uskuteční 23. prosince. Kromě Dixie Company z Polska nabídne i zcela ojedinělý zážitek. Pořadatelé totiž chystají unikátní souboj dvou dixielandových kapel s podtitulem Souboj titánů.

Pavel Sklenička