Raportu je dvacet let
Před dvaceti lety, ve středu 18. září 1991, vyšlo první číslo týdeníku Raport. Když tak listujeme zažloutlými stránkami, zdá se téměř neuvěřitelné, jak bylo všechno jinak. Začínali jsme v kanceláři ve Vladislavově ulici, bez telefonu, s vypůjčeným počítačem, tiskárnou a jedním fotoaparátem. Tři redaktoři a sekretářka byli zároveň grafiky, falcíři i kameloty. Novinové stránky jsme „lámali“ pomocí nůžek a lepidla. S podklady pak cestovali prvním ranním spojem do Prahy, neboť ofsetová tiskárna požadovaného formátu blíž nebyla. Začínali jsme s „furiantským“ nákladem 7000 výtisků. Až po měsíci jsme zjistili, že Poštovní novinová služba, tehdy výhradní distributor tiskovin, prodala jen necelou třetinu nákladu a zbytek nám přivezla do redakce náklaďákem.
Dvacet let poté jsme na vysněném nákladu takřka bez remitendy. Noviny vznikají pod jednou střechou. Od sazby po tisk. Tým redaktorů, grafiků, tiskařů a dalších spolupracovníků se stabilizoval na počtu deseti lidí. A na lodi je většinou skvělá nálada.
Aktéři našich prvních reportáží už dávno nejsou ve svých funkcích. Někteří ani nežijí. Firmy, které u nás v samých začátcích inzerovaly, už mnohdy neexistují. Ale Raport je tu dál. A je to, vážení čtenáři, především Vaše zásluha. Že i po dvaceti letech, v době elektronických médií a hospodářských krizí, se každé úterý zajímáte, o čem píšeme, a zkoumáte, zda Vás i po dvaceti letech dokážeme informovat o všem podstatném, překvapit nebo pobavit. Kéž by Vám takový zájem vydržel ještě alespoň dalších dvacet let. Pochopitelně, máme to zcela ve svých rukou, ale i tak předem děkujeme.
Pavel Sklenička a Sláva Vaic
